Muži často nechápou, že některé ženské věty znamenají ve skutečnosti pravý opak, a zlobí se kvůli tomu. Jenže i naši drahouškové používají někdy typicky mužské věty, které pro změnu zase dohánějí k šílenství nás.

Určitě to znáte. Žijete se svým mužem řadu let, a tak doufáte, že by už mohl vědět, kde máte ve vašem bytě věci, ale opak je pravdou.

Nemůžu to najít!

Ať hledá cokoli, stále se vás na vše ptá a tvrdí, že na dotyčném místě nic není, a diví se, když mu před jeho nosem ukážete, že to tam samozřejmě je! Váš drahý pravidelně huláká z různých částí bytu: „Nevíš, kde mám trenýrky? Kde jsou čisté ručníky? A kde máme lepenku?“ I když mu vše ukážete, za týden opět neví.

To zvládnu sám

Než by si muž dokázal říct o pomoc nebo se kohokoli zeptal na neznámém místě na správný směr, raději bude při cestě na dovolenou hodinu bloudit v neznámém terénu. Nebo se vztekat při sestavování nábytku, místo toho, aby požádal o pomoc zkušenějšího.

Jenže kdo to má pořád vydržet? Mužské ego je mocná síla. Nutí muže myslet si, že všechno na světě zvládne sám, často i nejlépe ze všech, je nenahraditelný a vlastně ani nikoho nepotřebuje.

Už jedu domů

Když tohle muž vysloví, vezměte jed na to, že ještě ani nevyjel. Jenže vy víte, jak dlouho trvá cesta z jeho práce či restaurace, proto nechápete, proč mlží a neřekne to po pravdě.

Asi jde o nějaký mužský reflex, kterým vás balamutí, abyste mu nevynadala, že dorazí pozdě.

Stačilo by mít přesnější časový odhad, abyste věděla, jestli na něho máte čekat, nebo jít spát či zrušit domluvenou návštěvu, na kterou váš milý nejspíš zapomněl. Ať muži říkáte cokoli, často vás vůbec nevnímá.

I když se na vás dívá a pokyvuje, je duchem nepřítomný a pak tvrdí, že o ničem neví.

To jsi mi neříkala

Pánové si prostě pamatují jen to, co chtějí, nebo, jak říkají oni, jen podstatné věci. Jenže to, co je důležité pro nás, rozhodně není vždy podstatné i pro ně! Když mu oznámíte, že v neděli přijede návštěva, prostě to přeslechne.

Když mu odpovíte, že jste mu to přece už říkala, ještě se rozčílí, že tohle slyší od vás poprvé.

Udělám to až potom

Za tuhle větu by většina z nás zabíjela. Když chlapa poprosíte o nějakou práci a on řekne „počkej“ nebo „potom“, znamená to, že to udělá za hodně dlouho, anebo nikdy. Nechápete, proč prostě neřekne rovnou, že to neudělá, a vy byste to zařídila sama.

Když se na něj zlobíte, že nedodržel, co slíbil, řekne: „Musíš mi to připomínat, víš, že toho mám moc.“ A když to uděláte, ještě vám vynadá, že není malý kluk, abyste mu všechno pořád připomínala.

Dopiju a půjdu

Spousta mužů často před odchodem za kamarády oznámí, že „jde na jedno“ a za chvíli se vrátí. Pak zavolá, že „dopije a půjde“, ale neupřesní, které pivo myslí.

Někteří muži jsou tak vynalézaví, že oznámí, že vyráží na dvě piva a myslí tím to první a poslední. Součet mezi tím nepokládají za důležitý. Pokud byste to měla brát vážně, čekala byste, že dorazí domů brzy a střízlivý.

Mně je to jedno

Hláška, která vás dokáže rozčílit takřka doběla. Když se muže zeptáte, na co má chuť k večeři nebo jakou barvou vymalujete obývák, obvykle odpoví: „Mně je to jedno, jak chceš ty.“ Vy pak šílíte z toho, že všechno nechává na vás.

Nevíte, jestli je mu opravdu všechno fuk, nebo jen nechce, abyste ho s takovými podružnostmi obtěžovala, protože zrovna přemýšlí nad nesmrtelností chrousta. Nebo se prostě jen nechce o ničem dohadovat, a tak se raději přizpůsobí.