Rodiče spolu žili šťastně až do svých posledních dnů. Nikdy by mě nenapadlo, že někde po světě běhá můj bratr! A že si s ním budu tak výborně rozumět!

Můj otec s mojí matkou vždycky tvořili pár snů, a to až do doby, kdy maminka onemocněla a nemoc si vybrala svojí daň. Netrvalo dlouho a se slzami v očích jsem opět stála v černém šatu na smutečním ceremoniálu svého otce. Zůstala jsem úplně sama na světě.

Neměla jsem žádného sourozence. Dva roky po divokém a velmi namáhavém rozvodu s manželem, se kterým jsem žila třicet let, jsem chlapa nechtěla ani vidět. A děti? Syn už měl dávno svojí rodinu, se kterou žije v Americe. Nic už mě nedokázalo překvapit. Jenže stalo se něco, co by mě ani v nejšílenějším snu nenapadlo.

Tajemný muž

Na pohřbu otce byli všichni jeho známí. Mé oko zbystřilo, když jsem si všimla neznámého muže, který mě pozoroval z dáli. Ptala jsem se marně všech, odkud ten pán je a kdo to může být. Nikdo mi nedokázal odpovědět. Ten záhadný muž mě zajímal.

Něčím mě přitahoval. Nedokázala jsem tu energii definovat. Nepřitahoval mě jako muž, bylo to něco zvláštního, co jsem nedokázala popsat. A tak jsem došla k němu a zeptala se ho na rovinu, kdo je a co tu dělá.

S naprostým klidem mi sdělil, že je na pohřbu svého otce. Začala jsem ho přesvědčovat, že je určitě na špatném místě, že můj otec žádné další děti neměl. Chlapík si ale stál tvrdohlavě za svým, že si je jist, že máme společného tátu.

Byl na naše setkání a mou nedůvěru připravený. Vytáhl totiž svůj rodný list. Ani nevím, jak jsem si sedla na lavici u kostela. Byla to pravda! Jak to mohl otec udělat?.

Spřízněné duše

Sedli jsme si a začali si povídat. Ve všem jsme si rozuměli a čím déle jsem na něho hleděla, tím se zdál podobnější otci. Nejen vzhledem, ale také mimikou, jak se smál, jak si zapálil cigaretu, jak pokýval hlavou… .

Ze zlosti na záletnického fotra, jsem najednou pocítila radost, že mám takového sourozence. Vyprávěl mi, jak žil jenom s matkou. Ukazoval mi snímky z dětství a dokonce měl schovanou fotku našeho táty z mládí. Připadala jsem si jako ve snu.

Až jsem se cítila provinile, že se na pohřbu otce cítím šťastná. Spřátelila jsem se s jeho manželkou a dětmi. Po čase se z nás stali velmi dobří přátelé, měli jsme téměř totožné koníčky. A co více? Oba jsme měli velký smysl pro obchod a oba jsme si libovali v kulinářství.

Otevřeme restauraci!

Tuhle společnou vášeň jsme zdědili po otci, který byl šéfkuchař v prestižní restauraci. Netrvalo dlouho a František přišel s nápadem otevřít si restauraci. Jeho nápad mě fascinoval. Ani chvíli jsem neváhala a šla do toho.

Dali jsme do naší práce mnoho dřiny, za podpory rodiny jsme stvořili úžasný podnik podle našich snů a přání. První otevření bylo přesně na sedmileté výročí pohřbu našeho otce a mého prvního setkání s bratrem.

Restaurace začala prosperovat a už několik let velmi dobře funguje a dělá nám radost. Před lety jsem ztratila otce, ale získala skvělého bráchu, se kterým si výborně rozumím a kterého jsem si už jako malá holčička přála.

Šárka (71), Plzeňsko