Nový koníček mi obrátil život vzhůru nohama. Škoda jen, že se s ním nemohu nikomu pochlubit!

Většina mladých si myslí, že my staří potřebujeme jen teplé bačkory, suchary a pohodlné křeslo. My jsme ale mnohdy čilejší, než oni. Nemusíme zírat celé dny do mobilu nebo tabletu. Nemusíme brát drogy, ani se opíjet do němoty. Jediné, po čem toužíme, je trocha zábavy.

Nudou jsem se málem zbláznila

Vychovala jsem dvě děti a pomohla jim i s vnoučaty. Když mi táhlo na sedmdesát, uvědomila jsem si, jak strašně moc se nudím. „Co budeme dneska dělat?“ ptala jsem se pravidelně svého mlčícího manžela.

Byl věčně jen zabraný v novinách, a když je celé přečetl, odvalil se k televizi, kde čučel na sport. Já uvařila, poklidila a potom nic. Procházky, občas kafíčko s kamarádkami a maximálně nějaký ten nákup, když byly v obchodech slevičky.

Prostě nuda, nuda, nuda. Při jedné z procházek jsem si všimla staré ošklivé a oprýskané zdi na konci naší ulice.

Nečekaná rada mi změnila život

„Paní, to je ostuda, jak to tady vypadá, že jo?“ oslovila mě taková starostlivá drbna a hned pokračovala: „Všichni nadávají na ty sprejery, ale kdyby to tu někdo pěkně vymaloval, hned by to vypadalo veseleji!“ Svým názorem mě opravdu překvapila.

Dala jsem se s ní do řeči a ona mi důvěrně sdělila, že její vnuk je sprejer. Jenže bydlí úplně jinde a k nám, do našeho malého městečka, zavítá sotva dvakrát za rok!

Po příchodu domů jsem se hned hnala k mému starému počítači a vyhledala o sprejování všechno, co se dalo.

A bylo toho hodně! Večer jsem se svěřila manželovi. „Budeme chodit sprejovat!“ oznámila jsem mu.

Na noční dobrodružství se těším každý den

„No to nemyslíš vážně!“ vykřiknul a chtěl utéct od stolu. Já se ale nedala. Když se mnou nepůjde, budu kreslit sama a někdo mě možná zavraždí! Nakonec se dal přemluvit.

„Ale budu ti nosit jen ty spreje, abys to neměla těžké!“ A tak jsme o několik dnů později vyrazili za dobrodružstvím. K té mojí zdi. Z počátku mi to moc nešlo, tak jsem malovala jen kytky a trávu. Ráno jsem se šla vždycky nenápadně podívat, jak můj výtvor vypadá.

Kresby byly jako by je malovaly děti ze školky. Ale kolemjdoucím lidem se to líbilo! A tak už se nenudím. Ve dne si hledám náměty a v noci sprejuji! Nevím, co dřív!

Sabin P. (73), Brno