S manželem jsme po třiceti letech byli spíš kamarádi, než partneři. Potom mi kamarádka vyprávěla o zázračné pilulce a já se rozhodla ji vyzkoušet.

Můj manžel je moc hodný člověk, ale v poslední době jsem s ním zažívala jen nudu. Po příchodu z práce buď spal u televize, nebo šel na procházku se psem a potom mi tom „obrovském“ zážitku zdlouhavě vyprávěl.

Není divu, že jsem se začala cítit jako po smrti. Dost mi to vadilo, vždyť pětapadesátiletá ženská má také svoje potřeby, no ne? Vypadala jsem stále k světu a na oblečení také dbala.

Ne, že bych musela mít nějaké poslední výkřiky módy, ale nějaké babské věci jsem rozhodně nenosila.

Začalo se mi čím dál víc stýskat po romantice, něžných dotecích, a proč to nepřiznat, i po sexu.

Snažila jsem se ho svést

„Najdi si milence, prosím tě. Ty toho naděláš! Já mám dva, a jakou mám dobrou náladu! Tomu svému bručounovi uvařím, a když usne, šup, už jsem u souseda!“ smála se mi kolegyně z práce a já se smála s ní.

Její bezstarostnost mě fascinovala. Já ale taková být nedokázala. Nechtěla jsem manžela podvádět. Chtěla jsem jeho! Toužila jsem po starých dobrých časech, kdy jsme se na sebe vrhali i přes den.

No, potom už jen jednou týdně, měsíčně a potom už ani jednou za rok ne… Místo podvádění jsem se ho snažila svést.

Koupila jsem si luxusní parfém, sexy noční košilku a na rameno jsem si dokonce nechala vytetovat malinkatého motýlka. To by bylo, aby nezabral! No, nestalo se nic. Byl úplně netečný. Nechtěla jsem se vzdát a zkusila to jinak.

Začala jsem mu vyvařovat osvědčená afrodisiaka, jako je chřest, celer a bůh ví, co ještě. To manžela naštvalo úplně. Prý takové hnusy nebude jíst!

Objednala jsem mu viagru

Nedalo mi to a v práci jsem se svěřila té své kolegyni, Marušce. Rozesmála se: „Tak mu dej do jídla viagru! Bude v pohotovosti, než se stačí rozkoukat“! Její nápad mě nadchnul.

Hned jsem sedla k internetu a prostudovala všechna rizika. Manžel byl jako řepa, tak jsem si pár balení objednala. Pilulky vypadaly jako hezké modré bonbóny. Jeden jsem rozdrobila a nasypala mu ji do kafe.

Než ten lahodně vonící nápoj vypil, začaly se dít věci. To snad ani nemohu vyprávět. Tak jsme si nezadováděli už mnoho let! Nádhera. I můj manžel, Pepík, byl nadšený. Jenže, večer se mu začalo špatně dýchat. Držel se za levou ruku a prý, že ho moc bolí.

Pilulky zobe dobrovolně

„Infarkt!“ pomyslela jsem si a volala záchranku. V nemocnici zjistili, že naštěstí jedná jen o nějakou slabost. „Nepracoval jste moc těžce fyzicky? Nebo nepřehnal jste to na kole?“ vyptával se lékař a mě nezbývalo, než jít s pravou ven.

Bylo mi trapně, ale přiznat jsem se musela! Dostala jsem vynadáno od obou. Ale Pepík se nemínil té nečekané slasti vzdát. Z nemocnice odcházel s receptem. Tentokrát na pravou modrou pilulku, ne na nějaký padělek z internetu.

A tak si užíváme, seč nám síly stačí. A je to paráda!

Jarmila P. (55), Nová Paka