Opravdu si můžeme být jistí, že do naší hlavy nikdo v okolí nevidí?  

Zajímavé lidi lze potkat v životě kdykoliv a kdekoliv. Někteří mají i neobvyklé schopnosti a umí o tom podat přímý důkaz. Mně se něco takového přihodilo předloni na jednom firemním školení.

Překvapení ve frontě

Původně tam se mnou na třídenní akci měla jet kolegyně z práce, ale ta onemocněla, takže jsem se ocitla sama mezi spoustou neznámých lidí. Protože jsem odjakživa byla společenská a nedělalo mi problém navazovat nové kontakty, rozhodně jsem se nenudila.

Druhý den po příjezdu byla polední přestávka a většina z nás využila možnost naobědvat se v jídelně podniku, kde se školení konalo. Pozorovala jsem lidi před sebou ve frontě a v duchu jsem je hodnotila.

Nejvíc mi asi vadil nesympatický holohlavý muž menší podsadité postavy, který se po každé z přítomných žen díval víc než chlípným pohledem. Říkala jsem si, že je to buď nějaký rozvedený zoufalec nebo typ, který je doma pod pantoflem. V tom se za mnou ozvalo:

„Ani jedno, ani druhé. Ten pořád ještě žije s maminkou.“ Otočila jsem se a dívala se do tváře tmavovlasého sympaťáka. Pomyslela jsem si, že jsem zřejmě omylem pronesla svůj soud nahlas, ale muž mě hned opravil:

„Ne, to je v pořádku, říkala jste si to jen v duchu.“ To už mě dotyčný pán zaujal hodně. Jak to, že ví, co jsem si myslela? I na tuhle otázku, kterou jsem si položila pro sebe, odvětil nahlas: „Protože mám takové schopnosti.“

Brala jsem to jako zábavu

Ten člověk mě fascinoval. Požádal mě, jestli si může přisednout k mému stolu a okamžitě znovu reagoval na moje myšlenky. „Ne, nehodlám vás balit,“ usmál se. Chtěla jsem samozřejmě vědět, jak to dělá a co za tím vězí.

Neznámý, který se mi představil jako Leoš, konstatoval, že to takhle má už od mládí. Jednoho dne se prý prostě probudil s novou schopností, aniž by po ní předtím nějak toužil.

Leoš se sice tvářil vyrovnaně, ale bylo vidět, že mu jeho zázračné umění číst lidem myšlenky nepřináší jenom radost. Napadlo mě, že by bylo zábavné se ho po zbytek školení držet a nechávat si tlumočit, na co myslí lidé kolem mě.

Vzápětí jsem si uvědomila, že tenhle nápad Leoš okamžitě v mé hlavě „přečetl“ a cítila jsem se zaskočená. Jako už víckrát předtím reagoval nahlas:

„Z toho si nic nedělejte, to chce obvykle každý, kdo se o tom dozví a uvěří.“ Měl ale dobrou náladu a tak se nebránil dalším a dalším důkazům. Dozvěděla jsem se tak zajímavé věci o lidech, které jsem předtím krátce poznala a chvíli se s nimi bavila.

Z odpolední části školení jsem už skoro nic neměla, neustále jsem musela myslet na Leoše a potají jsem se po něm otáčela.

Už si nejsem ničím jistá

Po skončení odpolední části mě Leoš pozval na procházku. Zjišťovala jsem ale, že už si vedle něho nepřipadám tak příjemně a bezpečně jako při tom prvním dojmu.

Nemusela jsem se vůbec namáhat s mluvením, sotva mě napadla nějaká otázka, už o ní ten tajemný cizinec věděl. Navíc jsem musela začít kontrolovat a potlačovat nejrůznější tajné myšlenky. Nebylo mi to nic platné, Leoš o nich okamžitě věděl.

A když mi bleskla hlavou vzpomínka na jednu dávnou nevěru a on se tomu podivil, raději jsem se s ním rozloučila. Pokýval hlavou, jako že to chápe a popřál mi hodně štěstí.

Během zbývající doby školení jsem ho ještě několikrát viděla, ale vždy jsem se mu už snažila vyhnout. Spojení na něj nemám, takže ani nevím, odkud a z které firmy byl.

Často mi ale běhá mráz po zádech při pomyšlení, že lidí s takovými schopnostmi, jaké měl Leoš, chodí mezi námi více a že je třeba denně potkávám, aniž bych o tom měla tušení!

Libuše K, (48), Praha