Někteří lidé umí číst budoucnost člověka z čar na ruce. A i když se nám to třeba vůbec nelíbí, pravda se pak přece jen ukáže. A v nečekané podobě!

V osmdesátých letech jsme si udělaly s kamarádkou výlet na Slovensko. Týden jsme se toulaly všude možně a mimo jiné nás cesta zavedla i do cikánské osady. Trochu jsme se tam bály, ale nic špatného se nám naštěstí nepřihodilo.

Na kraji osady nás oslovila jedna stará žena a nabídla, že nám bude věštit z ruky. Nejdřív jsme se bránily, protože jsme si mysleli, že z nás chce jen vytáhnout nějaké peníze. Stařena nás ale ujistila, že za to nic nechce, a tak jsme se nechaly přemluvit.

Byly to jenom výmysly?

Věštby to byly zajímavé. Kamarádce předpověděla brzkou svatbu a to, že se jí do roka narodí dítě. Působilo to zvláštně, když momentálně nikoho neměla. Mně mimo jiné předpověděla, že teprve ve stáří najdu porozumění se svojí sestrou.

Pravdou bylo, že jsem s Adélou, svojí starší sestrou, příliš nevycházela. Poděkovaly jsme, rozloučily jsme a cestou na vlak jsme slova staré cikánky probíraly.

Shodly jsme se na tom, že ta paní byla sice přesvědčivá a cítily jsme z ní něco tajemného, ale že si stejně asi jenom vymýšlela. V následujících týdnech se staly protichůdné věci. Kamarádka se seznámila s mužem, do kterého se na první pohled zamilovala.

Naplnění té věštby tak mohla ještě stihnout. Já jsem si prožila silný citový otřes. Moje sestra Adéla, o tři roky starší, přišla tragicky o život. Sjížděla s partou svých známých řeku, a když se s nimi převrátila loď, tak se tragickou shodou náhod utopila.

Později se přišlo na to, že se uhodila o kámen do hlavy a ztratila vědomí. Než jí začali oživovat, bylo pozdě. Až několik týdnů po sestřině pohřbu jsem si uvědomila, jak ta stará žena na Slovensku lhala.

Po letech přišlo překvapení

To, že kamarádce věštba skutečně vyšla a ona se do roka provdala a měla dítě, pro mě nebylo žádným důkazem. Předpovědět něco takového dvacetileté holce není nic těžkého, ta pravděpodobnost je vždycky vysoká, nebo alespoň v té době byla.

Ostatně já jsem za kamarádkou nezůstala dlouho pozadu. Rok po její svatbě jsem si také našla svojí životní lásku a s mužem, na kterého jsem se mohla vždy spolehnout, jsem pak strávila ty nejkrásnější roky života. Pomohl mi přenést se přes smrt mojí matky.

Když umíral můj otec, dočkala jsem se velkého překvapení. Na smrtelné posteli se mi svěřil, že měl v mládí nemanželskou dceru, kterou před námi celý život tajil. Šokovalo mě to a byla jsem ráda, že se o tom nedozvěděla máma.

Všechno se nakonec splnilo!

Otec mi nechal na moji nevlastní sestru spojení. Dlouho jsem váhala, jestli ji mám vyhledat. Nakonec zvítězila zvědavost. Napsala jsem jí mail. Odepsala ještě téhož dne. Za dva týdny jsem se za ní vypravila přes půl republiky.

S Miladou, jak se moje léta utajovaná sestra jmenovala, jsme si po počátečních rozpacích velice dobře porozuměly. Teprve při té první návštěvě jsem si po letech vzpomněla na onu věštbu z ruky a uvědomila jsem si, jak jsem té staré tajemné cikánce křivdila.

Viděla víc, než jsem mohla já v tu dobu vědět. Dnes, ve zralém věku, a po své zkušenosti, jsem přesvědčená, že mezi námi jsou lidé, kteří opravdu dovedou předpovídat, co se stane.A pokud se nám zdá, že se pletou, může být chyba na naší straně!

Jana (53), Praha