Pokud je budoucnost nejasná, vidí věštci jen první článek v řetězci.  

Předpovědi různých věštců nebo kartářek občas nevyjdou. Někdy je to ovšem jenom proto, že si je špatně vyložíme.

Věštba mě zklamala

V době, kdy moje hledání nového životního partnera trvalo už moc dlouho, zašla jsem si za jednou kartářkou. Ta mi řekla, že mě brzy čeká setkání s osudovým mužem. Ptala jsem se jí, jak ho poznám.

Odpověděla, že to vidí dost nejasně, ale mým osudem se stane malý zavalitý tmavovlasý muž. Dost mě to zklamalo, protože jsem byla na úplně opačné typy: vysoké blonďáky. Sama pro sebe jsem si řekla, že jsem nejspíš jen zbytečně vyhodila peníze za věštbu.

Po měsíci už jsem na kartářku úplně zapomněla. Šla jsem nakupovat do supermarketu a postavila jsem se do fronty u pokladny. V tom na mě začal zezadu vykřikovat nějaký muž, že jsem ho předběhla. Otočila jsem se a spatřila malého, tlustého bruneta.

Byl hodně nepříjemný a sprostě nadával. Pustila jsem ho radši před sebe, ale stejně se neuklidnil.

Čekal na mě před vchodem!

Vzpomněla jsem si přitom na onu věštbu. Zhrozila jsem se při představě, že bych si snad mohla s takovým pánem cokoliv začít. A vypadalo to, že mu hádka u pokladny nestačila. Když jsem vycházela ze supermarketu, čekal tam na mě a pokračoval v nadávkách.

Cítila jsem se trapně i za něho. V tom k němu přikročil další muž, o hlavu vyšší a výhrůžně se ho zeptal, proč uráží jeho manželku. Tlouštík se dal zbaběle na ústup a konečně jsem měla pokoj.

Muž, vysoký blondýn, na mě spiklenecky mrkl a omluvil se, že mě označil jako svoji ženu. Odpověděla jsem mu na to, že bych se třeba takovému označení ani nebránila. Nechala jsem se pozvat na kávu a pak už to jelo v těch nejlepších kolejích.

Ukázalo se, že kartářka měla skutečně pravdu – nebýt toho otravného, zavalitého a tmavovlasého muže, kterého viděla ve své předpovědi, neměla bych dnes novou, krásnou lásku!

Eva A. (46), Bruntál