Byly jsme kamarádky do té doby, než přišel ON. Každá jsme ho chtěla pro sebe za každou cenu.

S Mílou jsme se znaly od školky a ve škole spolu seděly v jedné lavici. Svěřovaly jsme si svá trápení i své radosti, chodily spolu na atletiku a tanec, snily o tom, jak si založíme hudební skupinu a budeme slavné.

Nevynechaly jsme jedinou příležitost, jak se někde předvést. Dokonce jsme s dalšími kamarádkami založily amatérskou kapelu. A docela nám to šlo. Naše velké přátelství ale najednou skončilo.

Stačilo k tomu, aby se najednou v našem malém městě objevil kluk, který nám oběma vzal dech… Ten večer jsme měly vystoupit na kulturní besídce, ale protože jsme se nepohodly, rozhodla jsem se, že vystoupím s kapelou sama.

Cvičila jsem o to víc, abych ten večer, na kterém bude i božský Roman, zazářila a on už nechtěl jinou. Míla se držela daleko ode mě a dělala, že mě nevidí.

Na stole v šatně jsem měla sklenici vody. Besídka už začala a já čekala, až na mě přijde řada. Nesmím mít trému! Říkala jsem si.

A jak jsem tam tak stála, té vody jsem se napila. Vlastně jsem do sebe tu sklenici hodila. Propálilo mě to durch a zdřevěněl mi jazyk. V té sklenici nebyla voda, ale slivovice. Musela mít určitě devadesát!

Byla jsem grogy

Než na mě přišla řada, všechno se se mnou roztočilo. Říkala jsem si, že to zvládnu. Jedna sklenice špiritusu! To mě přece neporazí! Opak byl ale pravdou! Kapela začala hrát rokenrol, na jevišti blikal stroboskop a lítala barevná světla.

Mikrofon ležel na zemi, já měla vběhnout na jeviště, udělat hvězdu, a jednou rukou sebrat mikrofon, skočit na nohy a začít zpívat. Měla jsem to přesně nacvičené.

Teď jsem tam ale stála, mikrofony jsem viděla tři a nebyla jsem si jistá, který z nich je ten pravý. Kapela hrála předehru už po třetí a já se stále odhodlávala. Pak jsem se ale rozběhla s tím, že musím jeden z mikrofonů vybrat.

Pokusila jsem se o hvězdu a vůbec nevím, jakým způsobem jsem prosvištěla jevištěm a vlítla do lidí. Tím moje vystoupení skončilo. Byla to ostuda jako hrom. Všichni se seběhli a zjistili samozřejmě, že ze mě táhne chlast.

Roman si ten večer nevybral mě, ale Evu z céčka, která vyla na besídce ruskou píseň o tumánech nad rekoj.

S Mílou jsem se usmířila. Až po dvou letech mi přiznala, že to byla ona, kdo mi tu slivku v šatně podstrčil.

Iva (49), Třebíč       .