Bála se, že se už nikdy nevdám a zůstanu na ocet. Její intriky mi přinesly velké životní pokušení, kterému jsem neodolala.

Říkala jsem jí, jak je trapné, že mi neustále vodí domů svobodné mládence ze širokého okolí. Maminka pořádala v zimě večírky a v létě pikniky, abych se konečně vdala. „Proboha, vzpamatuj se,“ říkala.

„Je ti třicet!“ Tehdy bylo zvykem, že když se dívka do čtyřiadvaceti let neprovdá, všichni na ni pohlíželi jako na starou pannu, která zůstane na ocet. Navěky bude háčkovat dečky a nahlížet do cizích kočárků.

A přesně v té době na nás ze sousedovy zahrady zavolal Jarda, zda bychom mu nepůjčily sekačku na trávu. Viděla jsem jiskru v mámině oku. V neděli už u nás obědval. Za dva měsíce jsme se brali. Šlo to rychleji, než mi bylo milé.

Jenže moje ovdovělá matka byla tak šťastná, jako by se už viděla s vnoučátkem. Osud se hlasitě smál Jarda měl staršího bratra Richarda. Byl ženatý.

Na svatbu přijel i s rodinou.

Rozdíl mezi ním a Jardou byl patrný na první pohled. Jarda byl laskavý dobrácký obr a žádný krasavec. Richard zase lev salonů a náramný hezoun. Jak šel čas, stále častěji jsem myslela na to, že jsem se vdala bez lásky, a bylo mi to líto.

A osud v tu chvíli zamíchal zlomyslně karty a hlasitě se chechtal. Jarda onemocněl a musel být převezen do nemocnice. Můj švagr Richard se zčistajasna objevil v našem bytě. Přišel se prý zeptat, jak je bratrovi. Otevřela jsem ústa, abych ho informovala.

On mi je ale zavřel dlouhým polibkem. Dítě, které jsem za devět měsíců porodila, bylo stoprocentně jeho. Chlapeček dostal jméno Kamil. Těhotenství jsem proplakala. Sváděla jsem to na těhotenské nevolnosti, ve skutečnosti mě ale trápilo svědomí.

Sledovat Jardovu radost bylo vysilující! Pečoval o mě jako o královnu. Cítila jsem se jako příšerná mrcha a nejhorší manželka na světě!

Nikdo se pravdu nedozví

Další zkouška ohněm nadešla, když miminko přijela obdivovat rodina domnělého strýce, ve skutečnosti otce. Zatímco manželka a děti jásaly a vybalovaly chrastítka a dupačky, Richard po mně loupl zkoumavým pohledem. Tvářila jsem se netečně.

Mysli si, co chceš, říkala jsem si v duchu. Pomohl mi čas, který všechno zahojí. Z Kamila vyrostl velice pohledný mladý muž. Pravda, velmi podobný strýci, ale co je na tom zvláštního?

Když se podívám na fotografii své tety zamlada, vypadá téměř jako já na maturitní fotce. Udělala jsem dobře, když jsem se rozhodla pro milosrdnou lež.

Byla vůči mému manželovi-velkému dobrákovi, který ve mně našel celoživotní lásku, ohleduplnější než krutá pravda.

Daniela (49,) Plzeňsko   .