Poznala jsem v životě více lidí, kteří měli opravdovou smůlu, ale nikdo v takové míře jako můj bratr Ivan.    

Když mi někdo chce říkat, že osud je spravedlivý, tak většinou odpovídám, že tomu nevěřím. A jako příklad uvádím to, co se před časem přihodilo mému bratrovi a jeho rodině. Jednalo se vesměs o hodné lidi, kteří nikomu neublížili. Opravdu nevím, proč museli tak trpět.

Vzal si bývalou spolužačku

Vyrůstala jsem jako prostřední ze tří sourozenců, měla jsem staršího bratra Ivana a mladší sestru Jarmilu. Všem se nám v životě vedlo celkem dobře. Nejprve jsem se vdala já a ve šťastném manželství žiji vlastně dodnes.

Jarmila se sice v prvním vztahu spálila a rozvedla se, ale potom také našla svého muže pro celý život. A Ivan, ten si dal na čas, ale nakonec si vzal bývalou spolužačku Radku, opravdu hodnou ženu.

Měli spolu dvě dcery a na obě neteře jsem byla pyšná stejně jako na své děti. Dobré sourozenecké vztahy mezi námi třemi pokračovaly i v dospělosti a pravidelně jsme se s rodinami navštěvovali; vždyť jsme všichni bydleli v jednom městě.

Před čtyřmi lety ale Ivanovu rodinu postihly v krátké době tři velké tragédie, ze kterých se bratr vlastně dodnes nevzpamatoval. Stalo se to všechno během několika týdnů.

Týden po svatbě přišel šok

Andrea, starší z mých neteří, se ve svých třiadvaceti letech zamilovala. Když zjistila, že s přítelem čeká dítě, nechala dokonce vysokou školu. Můj bratr z toho byl sice smutný, ale nic jí nerozmlouval.

Souhlasil i s tím, že jí vystrojí krásnou svatbu, o jaké už kdysi jako malá snila. Také já jsem Andreu chápala, zvlášť když jsem osobně poznala Vojtu, jejího nastávajícího. Získal si mě hned prvním rozhovorem.

Věděla jsem, že neteř si vybrala dobře a že bude mít skvělého partnera i otce svého dítěte. Na svatbě jsem samozřejmě nemohla chybět. Stejně jako všichni přítomní i já jsem přála mladé dvojici co nejvíc životního štěstí.

Jenže ani přání tolika lidí bohužel nestačilo. Týden poté, co se Andrea s Vojtou vzali, do jejich auta narazil náklaďák. Bylo to ze strany řidiče, takže nehodu odnesl těžkým zraněním Vojta.

Andrea, která byla v pátém měsíci těhotenství, vyvázla jen s pár odřeninami, utrpěla ale psychický šok. Ten se zanedlouho ještě znásobil, protože Vojta své zranění nakonec nepřežil.

Srdce to nevydrželo

Pro všechny to byl obrovský zásah do života. Bratr byl vždy silnou osobností, ale nyní jsem ho skoro nepoznávala. Málem se ze všeho úplně zhroutil. Ještě hůř na tom byla švagrová. Radka musela brát spoustu prášků na uklidnění.

Bála jsem se atmosféry, jaká bude na Vojtově pohřbu. Bylo rozhodnuto, že Andrea tam nepůjde, protože by takové vypětí pro ni mohlo v jejím stavu mít nežádoucí následky. Já jsem s ní zůstala, abych na ni dala pozor.

Proto jsem nebyla svědkem další tragédie, ke které došlo přímo během smutečního obřadu. Radčino srdce nevydrželo ten obrovský smutek. Moje milovaná švagrová zkolabovala a zemřela na infarkt v sanitce cestou do nemocnice.

Když mi to můj manžel volal, nechtěla jsem tomu věřit. Andree jsem to neměla sílu říct, naštěstí pro mě v tu chvíli byla unavená a spala.

Má to těžké už od narození

Těžce zkoušenou rodinu postihlo bohužel ještě další neštěstí. Andrea byla s rizikovým těhotenstvím v nemocnici, pod dohledem lékařů, ale dítě přišlo na svět předčasně. Sama neteř málem porod nepřežila. Chlapeček se narodil s trvalým zdravotním postižením.

Syn, který měl být památkou na Vojtu a který nesl jeho jméno, je odsouzen k tomu, že bude mít celý život mentální handicap. Neteř nerezignovala a bere to jako životní výzvu. Bratra je mi ale líto. Potkalo ho tolik smutných věcí a přitom je to tak hodný člověk.

Dana K. (53), Praha