Ve chvílích, kdy může dojít k velkému neštěstí, zasahují síly z jiného světa!
Já sama jsem ještě nikdy žádný zázrak neviděla, ale věřím na to, že se mohou stát. A také vím, že svět funguje i jinak, než si většinou myslíme.
Příběh, který mi vyprávěla moje nejlepší kamarádka Marta, se může zdát někomu neuvěřitelný, ale kromě ní ho zažili ještě dva další lidé. Vlastně tři.
Nebyla nikde k nalezení
Marta byla šťastnou babičkou dvou vnuček. Oblíbila si zejména tu mladší, Evičku. Její syn se snachou přestavovali starší venkovský dům a Marta tam za nimi často jezdila a pomáhala Evičku hlídat.
Nebylo to nic snadného, protože čtyřletá vnučka byla hodně neposedné dítě, jak se dnes říká, hyperaktivní. Marta měla problémy s chůzí, trápily jí kyčle, takže se občas stalo, že jí Evička utekla.
Jednoho dne pak takový útěk stál všechny přítomné hodně nervů a napětí. Marta sice zjistila ihned, že vnučka je pryč, ale tentokrát nebyla nikde k nalezení.
Nechtěla hned panikařit a volat na syna se snachou, kteří společně pracovali v horním patře, jenže pak jí stejně nic jiného nezbylo. S každou přibývající minutou, kdy Evičku nebylo možné najít, přibývaly velké obavy.
Nakonec si Marta všimla dívčího střevíčku, který byl vedle otevřeného poklopu od studny v sousední zahradě!
Tu ruku viděli všichni!
Jeden šok za chvilku vystřídal další. Evička skutečně spadla do studny, ale nějaká síla jí držela nad hladinou. Skoro to vypadalo, že se holčička vůbec nebojí. Marta, která doběhla pro baterku, posvítila dolů, zatímco její syn už přibíhal s žebříkem.
Všichni tři pak jasně viděli, jak malou Evičku drží nad hladinou tajemná lidská ruka. Vnučku se podařilo zachránit bez úhony, ale to, jaká bytost jí zachránila před utopením, nikdo dodnes neví.
Mluvila jsem o tom jak s Martou, tak s jejím synem i snachou a všichni mi odpřisáhli, že se to opravdu stalo.
Iva T. (57), Třeboň