Kvůli dobře placené práci jsem byla ochotná udělat cokoliv. Když se naskytlo místo řidiče náklaďáku, neváhala jsem ani minutu. Během chvíle jsem se změnila v muže!

Být z dvojčat s sebou nese spoustu výhod. Člověk není nikdy sám a rodiče nejsou tak přísní, jako na jedináčka. O všechno jsme se s bráchou dělili, a hráli si spíš klukovské hry, než holčičí. Byli jsme oba vysocí a hubení, vlastně jsme si byli i podobní.

Časem jsme se začali lišit čím dál víc, to je jasné. Jenže jinak, než by člověk předpokládal. Brácha měl vlasy skoro do pasu a já zas na ježka. Navíc mě nenarostla skoro žádná prsa a tak jsem byla za kluka spíš já, než on.

Ale ne, že bych byla na holky, to ne, ale podobala jsem se spíš chlapovi, než ženské.

Potřebovala jsem peníze

Roky ubíhaly, já se vdala a rozvedla. Zůstala jsem sama s dvěma dětmi. Peněz bylo málo. Jako vyučená prodavačka jsem samozřejmě přebytkem netrpěla. „Ségra, co si stěžuješ, běž makat někam do fabriky!“ domlouval mi brácha a já uznala, že má pravdu.

Jenže, práce v továrně pro ženské taky není zrovna skvěle placená. Jo, to chlapi to mají jiné. Jednou, když jsem se zase marně doprošovala, mě něco napadlo. Co kdybych se vydávala za bráchu! Hned jsem za ním šla, zda mi půjčí občanku.

Můj nápad se mu líbil. On sám totiž dělal na živnostenský list a tak klidně „jako“ mohl ještě pracovat. Půjčila jsem si nejen ty doklady, ale taky pár kousků jeho oblečení.

Dostala jsem práci snů

Večer jsem si všechno vyzkoušela a docela to šlo. Jen boty mi byly trochu velké, ale vycpala jsem je vatou. Hned druhý den jsem se hlásila do práce. Mluvila jsem hlubokým hlasem a trochu jsem se mračila.

Za hodinku už jsem měla v ruce smlouvu. Mohla jsem řídit kamion! No, bylo to těžké. Ten šéf měl dost dobrých důvodů, proč nechtěl ženskou. Nekonečné hodiny v noci, vykládání těžkých beden a spaní na odpočívadlech… Na jednu ženskou toho je až dost.

Ale peněz vydělávám dost. Prostě jako pořádný chlap!

Míla L. (54), Přelouč