To malé městečko na jihu Čech je podle legend sídlem slovanského boha podsvětí. Touží tam Veles stále po smrti nevinných duší?
Nikdy bych tomu nevěřila, kdybych to neprožila spolu s dobrou známou. V blízkosti malého města na jihu Čech na skále nad řekou měla moje kamarádka kosmetický salón. Chodívala jsem k ní nejen na údržbu svého zevnějšku, ale často jen tak na kus řeči.
Za léta, co jsme se znaly, se z nás staly kamarádky. Na ten den, kdy jsem zavítala opět na kus řeči, nikdy nezapomenu. Daniela mě přivítala nešťastná a zdrcená.
Byla se projít se svým psem na vyhlídku, ze které je krásně vidět rameno řeky a starý hrad – postávali tam na samém okraji skály, a on se najednou z neznámého důvodu rozběhl a skočil…
Nemohl odolat pokušení
V náručí jej donesla k nejbližšímu veterináři. Ten ale hned věděl, která uhodila. Znal přesně místo, ze kterého se pes vrhnul. Těch pejsků, kteří z neznámého důvodu spáchali sebevraždu na stejném místě, měl už za svou praxi prý několik.
A jeho předchůdce, který zde měl kliniku, jej na tuto skutečnost také upozornil. Tehdy tomu nevěřil, ale teď už ví, že to je pravda. Důvod ovšem nezná. Začaly jsme s kamarádkou pátrat po historii místa a dozvěděly se zajímavou souvislost.
Přesně v místě, kde čtyřnozí miláčkové páchali své psí sebevraždy, se v dobách pohanských shazovali nejen živí kozlíci, ale také lidé – jako oběť bohům. V hlavě se nám usadila myšlenka: Co když se něco takového může stát i lidem? Co když jsou na místě starého obětiště duchové, kteří touží po oběti?
Vycítili strach a zaútočili
Oblíbené místo mých procházek najednou potemnělo. Nahánělo mi hrůzu a já se mu začala vyhýbat. Známí se mi smáli a já sama se přesvědčovala, že to je všechno jen sugesce.
Vždyť se mi v těch místech nikdy nic zlého nestalo, ba dokonce jsem si zde s oblibou dávala různé schůzky a milostná dostaveníčka. A tak jsem se po čase nechala přesvědčit a na hradby zase vyrazila. Byl příjemný podvečer.
Postávala jsem tu s dětmi a manželem a najednou se to stalo – slepou skvrnou jsem spatřila temný stín. Vznesl se a přistál kdesi za mými zády. Srdce se mi zachvělo. Naprosto zřetelně jsem uslyšela temný hlas, který mi poručil: „Skoč!“ Zatmělo se mi před očima.
Kdyby mě manžel a děti nechytili, skončila jsem v propasti pod skalou tak, jako pes mé nejlepší kamarádky.
Renata (43), Český Krumlov .
