Některé nepoctivé úmysly mohou skončit nečekaným zážitkem!  

Člověk sám sebe většinou vidí jako kladného hrdinu, který by nikdy nic špatného neudělal. Jenomže pak nastane situace, kdy je vystaven neplánovanému pokušení a dobrák v něm najednou ustoupí.

Žádný kontakt tam nebyl

Občas se mi stalo, že jsem nějakou věc ztratila, jednou dokonce i občanský průkaz. Vždycky jsem si říkala, že když někteří lidé věci ztrácí, musí zákonitě být i takoví, kteří je najdou. A ptala jsem se sama sebe, proč já mezi ně nepatřím.

Jednoho dne ale došlo i na mě a já se ocitla na „druhé straně“ kolotoče ztrát a nálezů. Při procházce v parku jsem spatřila, jak na zemi leží peněženka. Bylo mi hned jasné, že to je opravdu cenný nález, protože z ní vyčuhoval svazek bankovek.

Sebrala jsem peněženku ze země a rozhlížela se po jejím majiteli, ale nikoho jsem neviděla. Nahlédla jsem dovnitř, jestli tam není nějaký kontakt, třeba v podobě telefonního čísla nebo průkazy.

Nic takového jsem tam nenašla, zato bankovek vysoké hodnoty, včetně dolarů a eur, tam bylo opravdu požehnaně!

Už jsem se těšila na nákupy!

Bojovala jsem s pokušením, zda si peněženku ponechat nebo jí odevzdat. Nejprve jsem uvažovala jako běžný poctivý člověk, ale potom jsem začala počítat, co všechno by se za ty peníze dalo koupit.

Nakonec jsem se tedy zachovala tak, jak bych to u druhých odsuzovala. Donesla jsem peněženku domů a položila ji na stůl v kuchyni. Už jsem ji považovala za svou, tedy alespoň její obsah určitě. Svědomím jsem se netrápila.

V tom se ozvala hrozná rána, před očima se mi mihlo nějaké zablesknutí a v následujícím okamžiku peněženka na stole nebyla! Prostě zmizela! Dodnes nechápu, jak se to přímo před mýma očima stalo.

Říkám si, že šlo možná o nějaké pokušení ze strany nadpřirozených sil, ve kterém jsem neobstála. Stalo se to už loni na podzim, ale vy jste první, komu se k tomu přiznávám a svěřuji se. Možná mi to někdo z vašich čtenářů vysvětlí.

Alena T. (57), Opava