Nikdo by si neměl být stoprocentně jistý sám sebou, protože všichni děláme chyby.  

Dnes už jsem schopná to přiznat: bývala jsem až moc hrdá na to, jak mám věci pod kontrolou a totéž jsem vždy vyžadovala od ostatních. Když to můžu zvládat já, tak proč ne oni? Zpětně oceňuji, jak trpělivý se mnou vždy byl můj manžel Tomáš. A nepíšu to jen proto, že právě on mě, jak se říká, nachytal na švestkách.

Vyrazili jsme za exotikou

Zamlada jsme s Tomášem hodně cestovali, potom přišly děti, stavba rodinného domku a s toulkami byl konec. Až když jsme si konečně mohli trochu vydechnout, začali jsme opět jezdit na dovolené jen ve dvou. Loni jsme si naplánovali na zimu exotickou dovolenou.

Za teplem jsme chtěli vyrazit do Karibiku, do Dominikánské republiky. Veškerou organizaci zájezdu, balení zavazadel a další věci jsem měla na starosti já. Tomáš za ty roky dobře věděl, že bych ho k ničemu nepustila a tak se jako vždy podřídil.

Jeho ironickou poznámku, že ho vlastně beru jen jako další spoluzavazadlo, jsem přešla s hrdým mlčením. Vyrazili jsme s předstihem, abychom byli na letišti v Praze včas; vždy jsem počítala s časovou rezervou.

Tomáš se mě během cesty autem několikrát zeptal, jestli máme všechno. Cítila jsem se tou otázkou skoro uražená. Jak může o mě pochybovat?

Cítila jsem se naprosto zoufale!

Na letiště jsme dorazili včas. Chystali jsme se podat zavazadla, když jsem zjistila, že nemůžu najít svůj pas. Polilo mě horko. Tomášovi jsem nic neřekla, ale nenápadně a přitom zuřivě jsem prohledávala všechny kapsy i příruční tašku. Nic. Byla jsem v šoku.

Vrátit se zpátky a dorazit včas na letiště už se nedalo stihnout. Kvůli mně přijdeme o drahou dovolenou. Moje sebevědomí kleslo na nulu. Tomáš mě zvědavě pozoroval. Potom sáhl do kapsy a zeptal se, jestli náhodou něco nehledám.

Vyndal můj pas, který jsem si zapomněla na stole. Jen jsem se křečovitě usmála, ale spadl mi obrovský balvan ze srdce. Dovolenou jsme si užili a já už dnes nechovám k ostatním jako jejich kontrolorka.

Mirka R.(48), Plzeň