Kdyby nebylo té náhody, asi bych tu dnes nebyla. Maminku s tatínkem seznámili duchové.
Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Nebo aspoň ne v té podobě, v níž je mi dáno chodit po tomto světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemné síly zajímala spíše jen povrchně.
Jak také jinak v dobách dávno minulých, které magii a okultismu nepřály. Jednou se však doslechla, že v městě, kde žila, pořádá jedna paní tajné spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vyzvala, aby se jednoho sezení účastnila.
Potřebovala se akutně zeptat duchů na svou tajnou lásku. Mamince se moc nechtělo, ale kamarádka jí vmetla do tváře, že se bojí, a to rozhodlo.
Byla to jen zábava?
Ještě po letech, když mi maminka příhodu vyprávěla, mluvila místy pobaveně, ale místy s opravdovým respektem neřku-li s určitým strachem.
Sezení bylo tehdy dost jednoduché, jak už tomu bývalo na menších městech, kdy si lidé z nedostatku zábavy zpestřovali život, jak mohli. Televize neexistovala, tak se vyvolávali duchové.
Uprostřed prostorné místnosti se nacházel kulatý stůl, v dané chvíli nejpotřebnější kus nábytku, a uprostřed něho stála soška golema. Proč? To maminka netušila.
Pořadatelce sezení se to zdálo možná impozantní, ačkoliv to s vyvoláváním duchů nemělo nic společného. Na oknech visely tmavé záclony, které paní domu zatáhla. Svítilo jen slabé světlo lampy, a i to pořadatelka po krátkém proslovu ztlumila.
Chytili se za ruku
Podstata sezení spočívala v tom, že osoby vedle sebe se uchopily za ruce. A tak se stalo, že maminka se sice z pravé strany držela za ruku s vystrašenou kamarádkou, ale její ruku levou uchopila ruka mužská, pevná a neobyčejně horká.
Bylo to takové sálání, že ji na chvíli napadlo, jestli se vedle ní neusadil sám rohatý z pekla. To horko se brzy přelilo i do maminky, takže nedávala příliš pozor na dění na stole, ale spíše na to, co se dělo pod stolem.
kde se k ní pomalu, ale jistě, přisunula statná mužská noha. Rozhodně nepatřila bytosti astrální, ale chlapovi z masa a kostí.
Stoleček odpovídal
Tak zatímco stoleček spokojeně klepal, tužka jezdila po papíře a prorokovala, že Pepík si vezme Mařenku a Jirka Boženku, za stolem se uzavíraly opravdové sympatie, ze kterých se postupně vyvinula láska až za hrob.
Maminka nikdy nelitovala, že se onoho večera nedozvěděla, kam se podělala její ztracená granátová brož – tuto otázku totiž měla pro duchy připravenou, protože ji kamarádka ujišťovala, že duchové velice rádi hledají ztracené věci hezkých děvčat.
Zato získala životního partnera, který jí sice nekoupil žádnou drahou brož, ale snubní prstýnky. A tatínek? Jakou ten měl asi připravenou otázku? To se už nikdy nedozním. Kdo ví, proč tam tehdy byl? Tuhle otázku vždycky s úsměvem zamluvil.
Nicméně předpokládám, že i on ten večer nelitoval, že na akci přišel. A ani duchové zřejmě nepřišli zkrátka. Možná se před seancí domluvili, že dají dohromady dva mladé lidi, kteří k sobě patří a jen o sobě zatím neví.
Šárka (42), Vodňany .
