Je možné předcházet tragickým událostem? Nedostáváme z jiných světů varování, kterým nerozumíme?

V životě se stávají nepochopitelné věci, často jim člověk nerozumí a tak ho napadá : je to pouze náhoda, nebo existuje opravdu něco mezi nebem a zemí? Seznámím vás s mým příběhem, z kterého když si na něj ještě dnes vzpomenu, mrazí mi v zádech!

Nenechala se odradit

Před dvěma lety jsem pracovala jako ostraha a měla jsem noční službu. Byl pátek třináctého. Přesně o půlnoci jsem zahlédla v kameře u vchodových dveří stín Vyšla jsem ven z recepce, abych zjistila, zda se někdo nemotá u hlavního vchodu.

Přes skleněné dveře jsem uviděla pouze černou kočku. Řekla jsem si, že má asi chudinka hlad. Otevřela jsem jí a vpustila dovnitř. Kočka vešla do haly. Mňoukala tak usilovně a třela se mi o nohy, že jsem nemohla udělat krok, ale pohladit se nenechala.

Takhle to trvalo několik minut. Dala jsem tedy kočce do misky jídlo a za jejího usilovného neustálého mňoukání jsem jí vystrčila ven a zavřela jsem dveře. Kočka odešla a nikdy ji tam již nikdo neviděl. Hlad určitě neměla, jídla se ani nedotkla. V té chvíli mě nenapadlo, že možná byla poslem nějaké nepříznivé zprávy!

Předpověděl to i horoskop!

Ráno, když mi končila směna a já jsem popíjela ranní kávu, přečetla jsem si horoskop na dnešní den, jak jsem měla pravidelně ve zvyku. Tentokrát v horoskopu bylo napsáno: pozor na těžké úrazy členů rodiny.

Bylo to dvaadvacátého září roku 2013. Toho dne při autonehodě zemřela moje nejmladší dcera Petra. Tehdy sedmiletá vnučka, její dcera, byla těžce zraněna. Co mi ta černá kočka v pátek třináctého, uprostřed noci, asi přišla říct? Kdo to byl? Byla to jen náhoda?

Škoda, že nerozumím zvířecí řeči, možná jsem mohla svou milovanou dcerušku varovat a mohla žít. A možná bych nemusela zažít tu strašnou bolest a spadnout až na úplné „dno“. Věřte mi, nic horšího na světě není, než přežít vlastní dítě!

Zdena N. (62), Praha