Letní dovolené jsem se po deseti měsících v práci nemohla dočkat. Těšila jsem se, jak si užiji klid a odpočinu si. Hned první noc mě však navštívil duch mrtvé ženy.

„Šťastnou cestu. Až přistanete, hned mi napiš.“ Objala jsem svou dceru, která mě byla doprovodit až na letiště. „Neboj se, ozvu se,“ slíbila jsem a vtiskla jí poslední polibek na tvář. Pak jsem s kufrem na kolečkách zamířila k odbavovací přepážce.

Vytoužená dovolená

Když se letadlo odpíchlo od země, chvilku jsem pozorovala obrysy budov, které byly stále menší a menší, až se ztratily docela. Pak jsem si opřela hlavu o opěradlo a zavřela jsem oči.

Na dovolenou u moře jsem se moc těšila. Byla zasloužená. V práci jsem poslední měsíce dřela od rána do večera. Těšila jsem se na klid, sluníčko, mořský vzduch a pláže. V plánu jsem měla jen lenošit, ochutnávat místní speciality a nabýt duševní i fyzické síly.

Let ubíhal rychle a v pohodě. O necelé tři hodiny později jsme dosedli na letiště na řeckém ostrově Lefkada. Malý minibus už na nás čekal u východu. Poskládali jsme se do něj a vyrazili do našeho letoviska.

Během cesty jsem napsala dceři smsku, jak jsem slíbila. Vzápětí mi pípla odpověď. „Pořádně si to tam užij.“

Pokoj byl zatuchlý

Když jsme dojeli na místo, dostavilo se první rozčarování. Penzion byl ponurý a obsluha trochu vázla. Po půlhodinovém čekání jsem konečně vyfasovala klíče od pokoje.

Kufr jsem vynesla po schodech do prvního patra a došla až na úplný konec chodby, kde byl můj pokoj.

Odemkla jsem a radostný úsměv byl ten tam. Bylo tam zatuchlo a temno. V rohu byla postel a naproti ní malá kuchyňská linka, stolek a dvě židle. „Ale co,“ hlesla jsem a mávla nad tím rukou. Stejně budu většinu času trávit venku.

Po rychlé sprše jsem chtěla jít omrknout městečko. Jenže jsem neušla ani sto metrů, když se spustil pořádný slejvák. Promočená na kost jsem se vrátila do penzionu. Na pokoj se mi nechtělo, a tak jsem celý večer strávila v místní restauraci.

Ochutnala jsem několik zdejších koktejlů a aperitivů a pak jsem si objednala malou večeři. Na pokoj jsem se vrátila až těsně před půlnocí.

Vznášela se nade mnou

Zavřela jsem za sebou dveře a zůstala stát jako opařená. V koutě pokoje stála žena v dlouhých černých šatech. Myslela jsem si, že to je stín nebo zrakový klam. Zavřela jsem oči a zase je otevřela.

Žena, která ještě před vteřinou stála v rohu, se vznášela nade mnou. Chtěla jsem křičet, pohnout se, ale byla jsem naprosto ztrnulá. V životě jsem nezažila tak děsivý pocit.

Moje smysly vnímaly realitu, dokonce jsem slyšela hudbu a hovor ve vedlejším pokoji, ale s tělem jsem nepohnula. Ta podivná bytost se ke mně přibližovala a já dokonce slyšela, jak něco šeptá.

Najednou byla pryč

Pak někdo silně zaklepal na dveře, a tím mě vytrhl z podivného transu. Přízrak se mi rozplynul před očima a já se mohla zase hýbat. Za dveřmi stál číšník, který mi přinesl sako, které jsem v restauraci zapomněla.

Druhý den jsem se dozvěděla, že měsíc před mým příjezdem zemřela majiteli penzionu nečekaně žena. Zapálila jsem za ni ve svém pokoji svíčku. Pak už se duch neukázal.

Leona P. (52), Plzeň