Koupili jsme stavení za Prahou i se strašidlem.

Poté, co se naše děti osamostatnily, rozhodli jsme se s manželem uskutečnit svůj dávný sen. Chtěli jsme odejít z velkoměsta na venkov, koupit si malý domeček a v něm pak prožít spokojené stáří. Podařilo se nám to celkem snadno.

Prodali jsme náš pražský byt a za ty peníze jsme si našli domek v malé vesnici, ne moc blízko Praze, ale ne tak daleko, abychom tam nemohli dojíždět za prací.

Opravdu se nám to nezdálo

Nedlouho poté, co jsme se v domku zabydleli, stala se děsivá věc. Jedné noci mě manžel probudil a pošeptal mi, abych se šla podívat z okna. To, co jsem spatřila na zahradě mezi stromy, mě opravdu vystrašilo.

Bylo tam jakési matné namodralé světlo, ve kterém jsem po chvíli rozeznala obrysy nějaké postavy. Manžel projevil odvahu a vyšel ven, i když jsem se mu v tom snažila zabránit. V tu chvíli ale přízrak zmizel.

Až do rána jsme nemohli usnout a snažili jsme se přijít na to, co jsme vlastně viděli. K žádné odpovědi jsme nedošli, ale shodli jsme se, že se nám to nezdálo.

V následujících dnech z nás prvotní šok opadl a dokonce jsme si dělali legraci, že jsme koupili domek i se strašidlem. Začali jsme se nenápadně vyptávat sousedů, jestli někdy neviděli v noci u našeho domu nějaké divné věci.

Nic jsme nezjistili, ale přízrak jsme v následujících měsících viděli ještě několikrát. A zdálo se, že se objevuje pravidelně.

Dostali jsme vysvětlení

Pravdu jsme se nakonec dozvěděli od jednoho místního starého pána. Když jsme s ním na téma „strašidla“ zavedli řeč, prozradil nám, že v padesátých letech minulého století se na zahradě oběsil syn tehdejších majitelů, prý kvůli nešťastné lásce.

Stalo se to při úplňku a pokaždé, když měsíc doroste, tak se prý jeho přízrak objeví, ale vidí ho jen ten, komu domek zrovna patří. Vzali jsme jeho slova jako možné vysvětlení. Pokaždé, když je úplněk, netrpělivě s manželem vyhlížíme z okna.

Přízrak se vždy objevil. Je mi líto, že ho nemůžu ukázat i jiným lidem. Vím, že mi můj příběh nemusíte věřit, ale opravdu je to tak, jak jsem napsala, i když to nelze dokázat.

Jana K. (54), Posázaví