Byla krásná letní noc, do které se najednou zařízl děsivý výkřik. Pak ještě následovala bolestivé kňučení psa. Měla jsem strach, ale nedalo mi to.

Vyletěla jsem rovnýma nohama z postele a rovnou k otevřenému oknu. Opatrně jsem vyhlídla ven. Na ulici jsem zahlédla dvě temné postavy. Muž držel ženu za vlasy, lomcoval jí a fackoval.

Kolem pobíhal zoufale malý pejsek, který občas dostal také nějaký ten kopanec od toho chlapa.

Zoufale kňučel. Co teď, projelo mi hlavou. Situace byla zoufalá a musela jsem nějak zasáhnout, ale jak?

Nikdo mě neviděl

Skrčila jsem se za oknem a zařvala, co mi síly stačili. „Okamžitě ji pusť!“ Chlap na chvíli povolil sevření a začal se rozhlížet kolem. Žena toho využila, vytrhla se mu a utíkala po ulici pryč.

Jenže násilníkovi, který nikoho nikde neviděl, rychle otrnulo a rozběhjl se za ní. Rychle jsem chytla mobil a zavolala policii.

Křičela jsem znovu

Vyhlédla jsem opět z okna. Muž už zase držel ženu za vlasy, vláčel ji po zemi a za nimi pajdal chudák pes. Ulice byla stále pustá. Křik zoufalé ženy muselo slyšet mnohem víc lidí, ale nikdo se neozval a nic neudělal.

Znovu jsem proto křičela. „Pusť ji, okamžitě ji pusť. Jede sem policie!“ Muž se rozhlédl po domech kolem sebe. Pustil ženu na zemi, kopl do ní a začal utíkat.

Policie dorazila včas

Naštěstí už skutečně přijíždělo policejní auto a násilníka rychle dostihlo. Za chvíli tu také byla sanitka, která naložila poraněnou ženu. Policie se postarala i o nebohého pejska, který se snažil bránit paničku.

Chtěla jsem zmizet zpátky ve svém bytě, zůstat v anonymitě. Pak jsem si ale řekla, že možná budou potřebovat svědka. Hodila jsem na sebe proto kabát a došla dolů. Možná z toho budu mít nakonec u soudu nepříjemnosti.

Ale copak člověk může zůstat nevšímavý a v klidu, když se něco takového děje?

Romana G. (52), Plzeň