Měla to být jenom taková malá nákupní výprava. Chtěla jsem nové boty. Místo nich jsem si odnesla pár modřin a předvolání na policii.

V obchodním centru bylo poměrně rušno. Já ale měla zcela jasný cíl. Na konci přízemního patra byl můj oblíbený obchůdek s botami. Tam přesně jsem mířila. Najednou jsem ale slyšela naléhavé volání.

„Zlodějka, chyťte ji.“ Dav lidí se zavlnil a přímo proti mně se hnala mladá žena. Blesklo mi hlavou, že musím něco udělat.

Jednala jsem instinktivně

Naprosto automaticky jsem zvedla ruku s kabelkou, abych běžící ženě zatarasila cestu. Už se nedokázala vyhnout a narazila do mě. Zapotácela jsem se, náraz mě hodil na zábradlí.

Strašně jsem se o něj bouchla, ale nakonec jsem to vybalancovala. Zlodějka to však nezvládla a spadla na zem. Než jsme se stačily obě vzpamatovat, dorazila ochranka a za ní i vyděšená prodavačka. Utvořil se také kruh klasických zvědavců.

Byla pěkně potlučená

Teprve, když jsem se zmátořila z prvního úleku a bolesti zad, uviděla jsem, co má účinná obrana napáchala. Zlodějka byla celá od krve a ležela na zemi. Přijela záchranka a také policie.

Sepsali se mnou protokol. Statečně jsem sice zastavila zlodějku, která v klenotnictví ukradla dost drahé šperky, ale nikdo mě za to nepochválil. Zlodějku totiž vezli fofrem do nemocnice. Měla zlomený nos a vážně poraněné koleno.

Tohle se nemělo stát, opakovala jsem si pořád do kola, při cestě domů. Moje záda byla jedna velká modřina, sotva jsem lezla. Boty jsem si nekoupila a čekaly mě jen samé potíže.

Víc škody, než užitku

Můj hrdinný zákrok tak nadělal pěknou paseku. Zlodějka se léčila pěkně dlouho. Podstoupila komplikovanou operaci nosu i kolene. No a mě vyšetřují pro ublížení na zdraví. Možná mě čeká soud a placení odškodného. Příště v takové situaci raději také uteču.

Vendula K. (49), Praha