Naše budoucnost nás někdy překvapí už předem ve spánku.

Myslela jsem si, že s rozvodem se vyrovnám snadno, tím spíš, že k němu už dlouho všechno směřovalo. Když se ale manžel definitivně odstěhoval a já v pětačtyřiceti zůstala v bytě sama, bylo mi hrozně smutno. A osud mě trápil i ve spánku, dost často se mi totiž zdál jeden sen.

Zaujal mě jen jediný

V tom snu se neodehrávalo nic špatného, právě naopak. Procházela jsem se po náměstí v nějakém cizím městě a vždy jsem tam potkala muže asi v mém věku.

Nedokázala bych ho po probuzení popsat, ale vždycky jsem pociťovala neskutečnou radost, jako když je člověk blízko někoho, s kým si moc dobře rozumí.

O to bolestnější pak bylo vždycky probuzení a zjištění, že se bohužel jednalo pouze o sen a ve skutečnosti jsem sama. Říkala jsem si, že mě takhle asi trápí moje podvědomí a chce mě přinutit, abych se sebrala a někoho si našla.

Na to, abych si podávala inzeráty a setkávala se s neznámými muži, jsem ovšem neměla sílu. A v mém okolí jsem také žádný možný vhodný protějšek neviděla. Nakonec jsem si ale ten inzerát přece jen dala. Většinu odpovědí jsem hned vyloučila.

Jediný, kdo mě zaujal, byl ironií osudu padesátiletý Tomáš, muž, který bydlel přes půl republiky od Prahy.

Tady jsem to znala!

Začali jsme si psát a po výměně pár mailů nám oběma bylo jasné, že se chceme setkat. Shodou okolností jsem měla služební cestu do města, ve kterém Tomáš bydlel. Slíbil, že na mě počká na autobusovém nádraží.

Vzájemná chemie, kterou jsme pociťovali mezi řádky, fungovala i z očí do očí. Ten největší šok ale přišel, když jsme přišli na náměstí. Bylo to přesně to místo, o kterém se mi tak často zdálo! Hned jsem to Tomášovi vyprávěla a on mi uvěřil.

Dodnes nevím, jak je to možné. Vidí člověk ve svých snech do budoucnosti? O tom náměstí se mi už dnes nezdá, ale vídám ho v realitě poměrně často.

Jitka L. (47), Praha