Byla jsem na mateřské a pořád bez peněz. Sestra mi dala šanci si něco vydělat. Já ale využila situace mnohem víc.

Nevím, kdo vymyslel pojem „mateřská dovolená“, ale rozhodně měl smysl pro humor. To období má s dovolenou společného opravdu jen pramálo. Každý den jsem padala do postele vyčerpaná.

O kadeřníkovi nebo masérce jsem si mohla nechat zdát. Manžel sice vydělával, ale nebyla to žádná sláva. A z mojí mateřské mi na takové radosti nezbývaly peníze.

Přitom jsem cítila, jak moc moje záda trpí tím, jak neustále zvedám dítě, věším prádlo a dělám různé domácí práce. S manželem už jsme dlužili každému, na koho jsme se podívali. Rodina ale věděla, jak na tom jsme.

Přivýdělek

Moje mladší sestra Jiřina pracovala v jednom zahradnictví. Práce ji bavila. Ten rok na jaře se jim nahrnulo mnoho zakázek, většina z toho byla úprava zahrad poměrně movitých majitelů honosných vil.

Sestra mi nabídla brigádu. I když to byl pro mě dočasný přivýdělek, byla jsem šťastná. Počasí bylo krásné a mohla jsem tu práci dobře zvládat i s dítětem v kočárku. Všechno se rozjelo nadějně.

Už jsem se těšila na svou první výplatu, byla to šance, že mi z ní přece jen něco zbyde a já si konečně dopřeju masáž! Na kadeřníka už nezbyde, bohužel…

Počítala jsem v duchu peníze, co musíme všechno koupit a co vrátit. Jak jsem si tak snila při práci na zahradě, protože syn právě usnul, vykulil se z vily zavalitý pán. Od pohledu majitel.

Tři tisíce

Hrnul se radostně ke mně a povídá: „Ještě jsem se s vámi nevyrovnal za tu práci ve skleníku!“ Žádnou jsem nedělala, o ničem jsem nevěděla, ale raději jsem mlčela.

Muž vytáhl z peněženky tři tisíce a dal mi je. Oči se mi rozsvítily, když jsem ty bankovky viděla. Nedokázala jsem je odmítnout. Došlo mi, že si mě pán nejspíš spletl se sestrou, byly jsme si dost podobné.

Sestře jsem ale nic neřekla, a hodně se mi ulevilo, když jsme za dva dny nastoupily na práci v zahradě u jiného domu. Až po několika dnech mi sestra povídá:

„Ti boháči jsou hrozní lakomci! Jednomu jsem se nadřela na skleníku jako kůň, a on mi za to nedal ani korunu!“ Bylo mi trapně, ale tři tisíce pro mě byla tehdy spousta peněz. Tak jsem mlčela. A mlčím dodnes.

Milena (69), Jihlava