Snažila jsem se být ve výběru partnera opatrná, vždy se ale z něj vyklubal můj líný táta. Ten seděl celý den u knihy, můj nynější muž u počítače.

Od okamžiku, kdy jsem pobrala rozum, si pamatuji naši typickou domácí atmosféru. Matka běhá kolem nás, pěti dětí, chodí do práce a doma má pak druhou směnu. Táta někde sedí a čte si.

Pravda, díky tomu hodně věděl, ale do žádné vědomostní soutěže v  televizi se nikdy nepřihlásil. Pokud bylo třeba doma cokoli opravit, zase to bylo na mámě, co nespravila nebo neudělala na zahradě, to nebylo.

Večer, když jsme si šli lehnout, něco šila nebo pletla, zatímco táta na ni pokřikoval z postele: „Tak pojď ženo, ať si tě trochu užiju!“ Jako děti jsme nechápaly, co tím tatínek myslí. Často jsme pak slyšely, jak za zdí řve: „Zase jsi unavená? Z čeho?“ Když jsem dospěla, říkala jsem si, že si takového chlapa najít nesmím.

Líný Honza

Pak jsem se zamilovala. Byla jsem dlouho slepá, než jsem konečně po třech letech otročení pochopila, že jsem si našla kopii svého táty. Pořád si četl nějaké noviny, časopisy, knihy. A já dělala všechno.

Když došlo na krizi, chytla jsem svých pět švestek, a běžela. Pak už jsem se tak bláznivě nikdy nezamilovala, takže jsem ke vztahům přistupovala s rozumem. Ale nebylo to moc platné. Můj první manžel se tvářil jako sportovec, potkali jsme se na kolech.

Jen se nám narodil syn, najednou prohlásil, že ho cyklistika vlastně nikdy nebavila, a před očima se mi změnil v líného Honzu na peci. Po třech letech jsem podala žádost o rozvod.

Dvacet let jsem pak byla raději s dítětem sama. Poté mi vstoupil do cesty Ivan. Rád cestoval za poznáním a přivydělával si jako hodinový manžel. Bude šikovný! Jenže po svatbě pověsil přivýdělek na hřebíček, protože jsme se dělili o nájem.

Další takový

Před očima se mi postupně transformoval v obézního lenochoda který sedí jenom u počítače a pořád tam něco hledá. Občas se zasměje, a pak tam zase tupě zírá. Večer jsem na tom vlastně ještě hůř než byla maminka, ten můj Jarda už nemá chuť ani na ten sex…

Eva (61), Mostecko