Měla jsem své tajemství, které mě dlouho drželo nad vodou.

Jako mnoho mladých dívek jsem i já kdysi žila ve světě iluzí. Hltala jsem romantické knížky a věřila, že láska přijde jako zázrak, který změní celý můj život.

Když jsem potkala chlapce, o němž jsem byla přesvědčená, že je ten pravý, byla jsem si jistá, že s ním zestárnu. Jenže první lásky většinou nevydrží a ta moje nebyly výjimkou. Přesto jsem na svého prvního kluka nikdy nedokázala zapomenout.

Manželství bylo chybou

Do dalšího vztahu jsem vstupovala mnohem opatrněji. Bávala jsem se, že bych znovu narazila, a tak jsem raději sama ukončila vztah s Mirkem, který o mě hodně stál. Měla jsem i své zásady, takže jsem zůstala nevinná až do svatby. Ta nakonec přišla brzy.

Vzala jsem si Luboše, dalšího kluka, který o mě projevil zájem. Brzy se ukázalo, že to byla chyba, která ovlivnila celý můj život. Věřila jsem, že v manželství stačí vzájemná úcta a štěstí přijde samo.

Jenže Luboš si nikdy nevážil ani toho, že byl prvním mužem, kterému jsem se kdy odevzdala. Přesto jsme spolu zůstali dlouhé roky – a vlastně až dodnes. Většina let po boku Luboše ale nebyla šťastná, hlavně kvůli jeho složité povaze a sociální fobii.

Často jsem se cítila na dně, bez síly pokračovat a bojovat o rovnocenný vztah. Držely mě nad vodou jen moje děti a víra. Díky nim jsem přijala, že člověk musí nést svůj osud, i když je plný bolesti.

Věděli jsme, že se nerozvedeme

Už jsem ani nedoufala, že mě v životě čeká něco hezkého. A právě ve chvíli, kdy jsem se smířila s tím, že nic lepšího nepřijde, se znovu objevil Mirek – ten, kterého jsem kdysi odmítla. Po letech mě vypátral a ozval se mi.

Když mi řekl, že na mě nikdy nepřestal myslet a celé roky mě hledal, sevřelo se mi srdce. Mirek mě požádal o setkání. Souhlasila jsem, ale bála jsem se, že ho zklamu. Byla jsem unavená stárnoucí žena, poznamenaná životem a měla jsem nadváhu.

Připadala jsem si málo atraktivní. Jemu to ale k mému překvapení nijak nevadilo. Od našeho prvního setkání mi pravidelně volal, psal mi něžné romantické zprávy a dával mi najevo, že mě má rád stejně jako kdysi.

Také on byl ženatý a věděl, že se kvůli svým zásadám nikdy nerozvedu. Stejně tak by to neudělal ani on. Nešlo nám o nový společný život, ale o chvíle, kdy jsme spolu mohli být.

Scházeli jsme se na kávě, chodili na procházky a těšili se z toho, že jsme si znovu blízcí. Připadalo nám, že naše duše omládly a že těch dlouhých let odloučení nikdy nebylo.

Opravdu jsem rozkvetla

Nechtěli jsme samozřejmě, aby se naši partneři něco dozvěděli – nepochopili by to. Nijak jsme ale náš vztah netajili před našimi dětmi. Věděly, co pro nás ten vztah znamená, přály nám to a nikdy nic neprozradily.

Vídat s Mirkem jsme se mohli jen občas, jednou či dvakrát do měsíce, ale telefonovali jsme si často. Znali jsme dokonale své radosti i svá trápení a byli jsme si vzájemně oporou. Ten vztah změnil nejen můj život, ale i mě samotnou.

Zhubla jsem, lidé mi říkali, že jsem na stará kolena rozkvetla. Měla jsem víc energie a už jsem se necítila v manželství tak prázdná a sama. Všechno bylo najednou krásnější a já jsem vůbec nepřemýšlela o svém věku a o stárnutí.

Loni v létě ale Mirek bohužel náhle zemřel; zradilo ho srdce. Nesla jsem to těžce, jako by odešla část mého já. Od té chvíle ve mně zůstala jen tichá, ale krásná vzpomínka na náš čistý, hluboký vztah. A ta ve mně zůstane navždy.

Zuzana M. (58), Opava