Všechno, co tam bylo napsáno, se postupně plnilo.

Když si kamarádka nechala udělat horoskop a všechno ji začalo vycházet, probudilo to moji zvědavost. Vzala jsem si od ní kontakt na astroložku a nechala si rovněž sestavit osobní horoskop.

Každá věta měla svůj význam

Paní, která mě přijala v malém bytě na okraji města, si ode mě vzala datum a hodinu narození. Dlouho nic neříkala, jen psala. Potom mi podala několik listů. Nebyl to krátký výklad. Byla to mapa. Moje dětství, manželství, i věci, které jsem považovala za náhody.

Všechno tam mělo své místo, jako by už dávno bylo rozhodnuto, jen já jsem si toho nevšimla. Ukázala mi období, kdy ztratím někoho, koho považuji za jistotu ve svém životě. V té době byl můj manžel zdravý a náš život klidný a předvídatelný.

Jenže o tři měsíce později dostal manžel mrtvici. Od té chvíle se ve mně něco zlomilo. Začala jsem se k tomu horoskopu vracet. Ne jako k předpovědi, ale jako k něčemu, co mě neustále dohánělo. Každá věta se mi začala plnit dřív, než jsem ji stihla zapomenout.

Stálo tam třeba, že budu stát před volbou, kterou moje rodina nepochopí. Souhlasilo to – musela jsem rozhodnout o prodeji domu. Také tam bylo napsáno, že přijde období ticha. A po smrti manžela jsem skoro přestala mluvit s lidmi.

Musela jsem se osvobodit

Do horoskopu jsem nahlížela častěji, než by bylo zdrávo. Měla jsem pocit, že by mi něco uniklo, kdybych ho nehlídala. Jednou jsem si všimla drobnosti, která mě znepokojila víc než všechny velké věty. Byla tam poznámka o návratu osoby z minulosti.

Tehdy jsem tomu nevěnovala pozornost. Až do dne, kdy mi po letech napsala sestra, se kterou jsem se kvůli dědictví skoro přestala stýkat. Setkaly jsme se o týden později a poprvé po dlouhé době jsme spolu normálně mluvily.

Horoskop jsem nakonec přestala sledovat – ne proto, že by přestal fungovat, ale protože jsem si uvědomila, že mi bere možnost nevědět.  A v tom nevědění, kterému jsem se předtím vyhýbala, jsem začala znovu objevovat obyčejné všední radosti.

Irena S. (58), Olomouc