Nejprve jsme museli najít starou vánoční hvězdu.

Na loňské Vánoce vzpomínám obzvlášť ráda. Seděla jsem tehdy u kuchyňského stolu a balila poslední dárky, když jsem si všimla, že krabice s ozdobami není úplná.

Chyběla v ní hvězda, kterou kdysi vyřezal můj tatínek – ta, která vždycky patřila na vrchol stromku. Bez ní by Vánoce nebyly úplné.

Našel ji v poslední chvíli

Také vnouček Míša si toho všiml, když jsme začali zdobit stromek. Tvářil se nešťastně z toho, že hvězda chybí. Ptal se mě, kde je. Nevěděla jsem, ale napadlo mě, že jsme ji možná nechali ve sklepě. Vzali jsme baterku a vydali se dolů.

Ve sklepě byla zima a prach, krabice se kupily jedna na druhou. Hledali jsme dlouho, ale hvězda nikde. Už jsem to chtěla vzdát, když Míša radostně vykřikl a vytáhl malou krabičku z kouta.Uvnitř ležela hvězda, trochu poškrábaná, ale stále krásná.

Když jsme se vrátili nahoru, zazvonil zvonek. Ve dveřích stála moje rozvedená dcera s taškami plnými dárků. Omlouvala se, že jde pozdě, protože autobus měl zpoždění. Objala mě.

Pak jsme si všichni společně stoupli k vánočnímu stromku. Vnouček slavnostně pověsil hvězdu na špičku. Zeptal se mě, proč je tak důležitá. Odpověděla jsem mu, že je to památka na mého tatínka – každý rok, když ji pověsím, mám pocit, že je tu s námi.

Malý balíček na památku

Večer jsme pak usedli ke štědrovečerní večeři. Stromek zářil, hvězda se třpytila, a já cítila, že minulost i přítomnost se spojily. Dcera mě vzala za ruku, Míša se ke mně přitulil. Začali jsme zpívat koledy a naše hlasy se nesly zešeřelou místností.

Pak přišla chvíle rozdávání dárků. Vnouček mi podal malý balíček. Řekl mi, že to je dárek, který vymyslel on. Uvnitř byla fotografie – já, dcera a on, všichni spolu u loňského stromku.

Vnouček dodal, že to mám proto, abych si vždy pamatovala, že jsou tady. V tu chvíli jsem měla slzy v očích. Vánoce nejsou o tom, co dostaneme, ale o tom, že jsme spolu. A já věděla, že tenhle večer se stane další vzpomínkou, kterou jednou budu vyprávět.

Hana K. (62), Prostějov