Po třiceti letech jsem znovu vzala štětec do ruky a objevila svět, který jsem si kdysi odložila na „někdy“. Můj příběh je příběhem o odvaze začít znovu.
řicet let. To je doba, za kterou se dá vychovat dítě, postavit dům nebo zapomenout, že jste kdysi milovali vůni terpentýnu. Já jsem si vybrala to třetí. Malování jsem odložila jako své staré sny.
S láskou, ale s pocitem, že se najednou nehodí. Život měl se mnou totiž jiné plány. Páce, rodina, nákupy, školní besídky, a občas i pokus o jógu, který končil smíchem a bolestí zad.
První tahy byly nejisté
A pak jednoho dne, když jsem uklízela sklep, jsem našla starou paletu. Barvy už byly zaschlé, štětce rozcuchané jak po flámu, ale něco ve mně se pohnulo. Možná to byla nostalgie. Možná touha po něčem, co bylo jen moje.
A tak jsem si koupila nový štětec. Jen jeden. Říkala jsem si: „Když to bude fiasko, aspoň nebude drahé.“ První tahy byly nejisté. Ruka si pamatovala, ale hlava pochybovala. Malovala jsem jablko. Vypadalo jako planeta po srážce s kometou.
Ale já byla nadšená. A tak jsem pokračovala. Každý večer, když dům ztichl, jsem si sedla ke stolku a nechala barvy mluvit. Někdy šeptaly, jindy křičely. A já poslouchala.
Ten správný čas je teď
Jednoho dne jsem sebrala odvahu a vzala pár obrazů do místní kavárny. Majitelka, žena s duší bohéma a šálkem kávy v ruce, se na ně podívala a řekla: „To je přesně ta energie, kterou tu potřebujeme.“
A tak teď moje obrazy visí mezi vůní kávy a tlumeným šumem rozhovorů. Lidé se u nich zastavují. Někteří se usmějí. Jiní se zamyslí. A já? Já se každý den trochu víc vracím k sobě. Není to o dokonalosti.
Je to o odvaze začít znovu. O tom, že štětec v ruce může být víc než nástroj, může být klíčem k radosti, kterou jsme si kdysi odložili na „až bude čas“. A víte co? Ten správný čas je právě teď.
Ten největší úspěch ze všech
A když se mě někdo zeptá, jestli se nebojím, že to není dost dobré, jen se usměju. Protože nejde o to, co si myslí ostatní.
Jde o ten pocit, když barva klouže po plátně, když se z chaosu rodí tvar, a když si uvědomíte, že jste si dovolili tvořit. Po třiceti letech jsem si znovu vzala štětec do ruky a tím jsem si vzala zpět i kus sebe. A to je ten největší úspěch ze všech.
Vendula H., 62 let, Mělník
Jak úžasné, že se někdo vrátí k umění po tolika minutách. Umění je krásná cesta k sebepoznání a růstu. Přeji hodně povedených obrazů a inspirace!
Wow, to jeř inspirující storí! Naučila jsem se, že nikdy není pozdě začít zas. Hodně štěstí s malováním!
To je tak krásný článek! Někdy naše sny čekají příliš dlouho, ale je skvělé, že jste svůj čas našla. Doufám, že vaše obrazy přinesou hodně radosti!
Je úžasné, že jste se po tolika letech vrátila k malování! Je to inspirativní příběh odvahy a radosti z tvoření. Držím palce a ať se vám daří dál!