Většina žen říká, že by pro svoje děti dýchaly. Já jsem v sobě nikdy podobné pocity neměla. Říkají o mně, že jsem krkavčí matka. Mně to ale nevadí.

S manželem jsme se potkali na jedné divoké party. Zdál se být do světa, tak jako já. Vždycky jsem si chtěla užívat, něco dokázat, hodně cestovat a hlavně se nevázat. To byl můj sen. Všichni mi tvrdili, že s narozením dítěte se všechno v ženě změní.

Protože jsme se s přítelem milovali, tak nějak logicky jsme se v pětadvaceti rozhodli, že si pořídíme dítě. Těhotenství jsem snášela hladce, ale když se Jiřík narodil, nic jsem necítila. Mateřská láska se nedostavila.

Svědomitě jsem plnila všechny jeho potřeby, jenže když jsem ho pak dávala na hlídání babičce, nikdy se mi nestýskalo. Naopak mě štvalo, že se musím kvůli němu omezovat. Můj muž byl mým opakem. Ten se v Jiříkovi viděl.

Kde je láska?

A tak se stávalo zvykem, že jsem kluky nechávala sama, oni nijak nestrádali, a já vyrážela do ruchu velkoměsta. Při jednom takovém výjezdu s kamarádkami jsem se bezhlavě zamilovala do temperamentního Itala. On do mě též. Byla jsem na vážkách.

Přece jen jsem měla trochu výčitky, nechat tu rodinu a zmizet. Ale toužila jsem po dobrodružství. Až jsem jednoho dne sedla ke svému muži a všechno mu vyklopila. Nijak ho to nezaskočilo. Přiznal se, že už to dávno tušil, že jsem zaláskovaná jinde.

Domluvili jsme se v klidu na rozvodu. Když se mě ptal, co ale Jiřík, velmi citlivě jsem mu vysvětlila, že bych byla ráda, kdyby zůstal s ním.

Špatná matka

Tak jsem sbalila kufr a odcestovala za svojí láskou. Za novým životem. S Jirkou jsme si pravidelně volali a psali, on za mnou o prázdninách vždy na pár týdnů přijel. Byla jsem s ním pokaždé ráda, ale nijak jsem netesknila, když se vrátil za tátou.

Zato život u moře mě naprosto uhranul, stejně jako můj nový muž. Miluji jihoevropský životní styl, stejně jako jejich jídlo, miluji i svoji nezávislost. A jsem ráda, že můj italský manžel už měl své děti odrostlé a další už nechtěl.

Soňa (61), Opava