Problémy se na mě navalily ze všech stran. Jediné, co mi dělalo dobře, byl les a zpěv ptáků. Pak jsem ale našla oázu zdraví v koutě cizí zahrady.

V rodině jsme neměli žádné vážné zdravotní problémy, proto jsem ani nečekala, že by mě něco začalo předčasně trápit. Jenže jak se říká, každého si problémy jednou najdou. Tehdy přišly těžké časy. V práci se nám změnilo vedení a začalo peklo.

Neustále nějaké školení a hlavně počítače, se kterými jsme my, starší, bojovali. A sypalo se mi to i doma. Manžel si našel v padesáti mladší ženskou a došel k názoru, že začne nový, lepší život. Obě děti už měly své rodiny, a bydlely daleko.

A do toho jsem se musela postarat o své staré rodiče, se kterými to šlo rychle z kopce. Nezbylo, než abych se nastěhovala k nim na venkov. Život, který jsem do té doby žila, se mi rozpadal pod rukama, i moje zdraví nestálo za moc. Ze všeho toho stresu mě trápily úmorné migrény.

Vyčerpaná

Nevím, kde jsem tehdy brala sílu. Něco uvnitř mi tenkrát ale řeklo, ať brzy ráno vstanu a jdu ven, do lesa. Než se staří rodiče probudí. Příroda kolem jejich domku mi dělala dobře, ale bylo to málo.

Jen co jsem se ponořila do lehké meditace a zaposlouchala se do zpěvu ptáků a šumění stromů, už mě volala matka nebo otec, že něco potřebují. Najednou to nebyli ti, co jsem celý život znala – ta úžasná pozitivní máma a stále vtipkující táta!

Byli staří, nemocní, měli své nálady. Hrozně mě to vysilovalo. Jednou mě brzy ráno, ještě za svítání, probudila skupinka lidí, která přijela k sousedům.

Zatímco já se sotva vypotácela ven na terasu se šálkem horké kávy, ti lidé vyběhli na zahradu, kde měl soused, vášnivý včelař, postavené včelí úly a začali před nimi cvičit. Nedalo mi to a vypravila jsem se k nim.

Pomůže to?

„Cvičíme pozdrav slunci!“ vysvětlila mi jedna z dam. Během chvilky jsem se dozvěděla, že tu ti blázni necvičí náhodou. Soused prý na zahradu pozval nějaké odborníky, kteří tu naměřili silnou léčivou energii, a u včelích úlů je to prý vůbec nejlepší.

Tam budou se svolením souseda meditovat a čerpat ozdravnou energii. Ti lidé byli tak přesvědčiví, že mě napadlo poslat na zahradu své staré rodiče. Velký úspěch jsem si od toho ale neslibovala. Tím spíš jsem byla nadšená.

Táta s mámou propadli magické energii včelích úlů. A i když jogíni odjeli, vysedávali u sousedů a tvrdili, jak jim ta léčivá energie dělá dobře. Zase se jim na tvář vrátil úsměv. A mně taky, moje migrény jako zázrakem pominuly.

Anna (78), Jindřichův Hradec