Dokázat přiznat vlastní omyl není snadné. Vyžaduje to ochotu přijmout fakt, že nejste dokonalá a splést se může každý. Jenže pro někoho to je dost hořká pilulka.
Všichni děláme chyby a děláme je pravidelně. Nikdo není dokonalý, ale přesto se o to neustále snažíme a chceme tak před okolím aspoň vypadat.
Jakmile se ale ukáže, že jste něco nedopatřením pokazila nebo nedomyslela, leknete se a ihned se snažíte najít obětního beránka, na kterého můžete svalit vinu. A kdo je většinou nejblíž po ruce?
Často je to váš partner. Místo přiznání chyby se snažíte zachovat si tvář popíráním nebo ignorací celého problému. A to se může stát vzorcem, který dělá takřečenou neplechu ve vztahu.
Žádná slabost. Odvaha!
Přiznat své přešlapy nahlas může být sice nepříjemné, ale má to několik výhod. Ukazuje to, že jste upřímná, férová a zodpovědná. To může pomoci vybudovat vaši větší důvěru a také respekt.
Omluva a přiznání omylu či chybného přesvědčení z vás vůbec nedělá méněcenného či slabého člověka. Naopak! Prokážete tak nejen svému partnerovi, ale i okolí svoji odvahu a vyzrálost, ale i upřímnost, a vůbec sílu vašeho charakteru.
Rozdělte si povinnosti
Je dobré předcházet dohadům, třeba tím, když si dopředu rozdělíte své povinnosti, kdo se o co postará. To se vyplatí nejen u balení věcí na dovolenou, ale i při péči o domácnost a váš vztah. Jeden si třeba vezme na starost peníze a druhý plánování výletů.
Každému by jeho funkce měla vyhovovat a zohledňovat jeho předpoklady. Pokud přesto něco spletete, smiřte se s tím a zachovejte si nadhled jako moudrá žena, která dokáže nést svou část viny. A berte to pokud možno s humorem.
Přiznat chybu? To je pro mě docela trápení, ale chápu, že je to důležité pro vztahy. Učí mě to odolnosti.
Technologie nám to ani neusnadňujou, ale umět uznat omyl je klíč k rozvoji. Chybovat je lidské, ne?
No, to přiznat chybu fakt není jednoduchý, ale když to udělám, cítím se líp a víc férovější. Mělo by to bejt o odvaze, ne o dokonalosti.