Na ta dvě podivná znamení nezapomenu. Anděl strážný mi možná tehdy zachránil život, abych se mohla znovu potkat se svou životní láskou.

V roce 1993 jsem prožila za sebou dvě události, které mě přesvědčily o existenci věcí mezi nebem a zemí a hlavně – o andělech strážných, kteří nad námi bdí. První z příběhů začal setkáním s přáteli na oslavě.

Seděli jsme v útulné hospůdce asi tři kilometry od našeho městečka. Pilo se, povídalo. Půlnoc už odbila, když se několik přátel rozhodlo jet domů. Nabídli mi, abych se s nimi svezla. Věděla jsem, že řidič nic nepil a dobře řídí, tak bych bývala jela.

Přihodilo se však něco divného. Chtěla jsem se zvednout a jít s nimi, ale mé nohy jako by zdřevěněly, nemohla jsem se pohnout. Podívala jsem se směrem ke známému, co mi svezení nabídl.

Mezi námi se vznášel jakýsi přelud, podobající se bílé mlze. Přičítala jsem tu vidinu alkoholu. Zkusila jsem znovu vstát, a opět bezvýsledně. Přátelé se mi smáli, že jsem to s pitím přehnala, a odjeli nakonec beze mě.

V nemocnici

Druhý den jsem se dozvěděla o ošklivé nehodě. Kamarádův automobil vylétl z vozovky a skončil v polích za vesnicí.

Kamarád, který měl auto řídit, se nechal z neznámého důvodu přemluvit a půjčil řízení švagrovi, který byl nejen nezkušený řidič, ale navíc pod vlivem alkoholu. Všichni, kteří v autě seděli, skončili ve vážném stavu v nemocnici.

A zbývalo jen málo a já byla mezi nimi… Z té představy mě mrazilo. Druhá událost se přihodila krátce nato. Bylo právě po dešti. Seděla jsem sama na lavičce a přemýšlela o svém budoucím životě.

Do roka

Napadlo mě, jak asi bude vypadat muž, kterého si jednou vezmu. Jestli se to vůbec někdy stane. Zahleděla jsem se do kaluže přede mnou a strnula. Spatřila jsem tvář své lásky z dětství. Smála jsem se té vidině.

Uplynuly ale tři roky a já se s tím klukem potkala. Vzpomněla jsem si na tvář v louži a pozvala ho na schůzku. Do roka se stal mým mužem a je jím dodnes. Jsem přesvědčená, že se mi ty dvě podivné události nestaly náhodou. Že to byla znamení od osudu, nebo snad od mého strážného anděla?

Ludmila (69), Zlínsko