Když jsme si pořídili vysněnou zahrádku, nečekali jsme, že budeme muset řešit nepříjemné sousedské konflikty. Nakonec jsme to ale zvládli po dobrém a zjistili jsme, proč jsme jim tolik leželi v žaludku.

Nikdy jsme s manželem Mirkem nebyli lidé, kteří by vyhledávali konflikty. Po odchodu do důchodu jsme se rozhodli koupit malou zahrádku v kolonii na okraji města.

Chtěli jsme, abychom měli kousek zeleně a měli místo, kam budeme chodit za odpočinkem, ale také si vypěstujeme nějaká ta rajčátka a pohostíme vnoučátka.

Zahrádka pro nás byla oázou klidu až do doby, než si vedlejší pozemek koupili nepříjemní sousedé z naší bytovky. Věk měli sice podobný jako my, ale povahy úplně jiné.

Neustále si vymýšleli problémy

Soused byl věčně nabručený muž, který se neustále rozčiloval nad nesmysly – jednou mu vadilo, že mu stíníme na jeho záhonky, podruhé si stěžoval, že mu padají naše listy na jeho pozemek.

Jeho žena mu jen přizvukovala, a tak každá naše budoucí návštěva zahrady končila nějakým nepříjemným střetem. Vyvrcholilo to jednoho letního odpoledne, kdy jsme s manželem po dlouhém dni zalévali květiny.

Najednou se k nám přihnal soused, rudý v obličeji, a začal křičet, že mu přetéká sud s dešťovou vodou. Prý náš přístřešek odvádí vodu k němu na zahradu.

Byla to absurdní situace, protože náš přístřešek měl okapy vedené úplně jinam, ale on si to prostě nedal vymluvit.

Jeho žena tomu pak nasadila „korunu“, když řekla, že se do kolonie prostě nehodíme a měli bychom zahrádku prodat někomu jinému, což nás zasáhlo.

Přišel nápad to zkusit řešit po dobrém

Po tomto výstupu jsme o tom celou noc přemýšleli. Nechtěli jsme zahrádku prodávat, a už vůbec ne žít v takovém napětí. Každá návštěva zahrady, každé posezení s knihou by bylo pokažené těmi věčnými hádkami.

Jediné, co nás napadlo, bylo hledat jinou zahrádku na výměnu. Ale pak přišel nápad. Co kdybychom zkusili jinou cestu? Místo toho, abychom utíkali, rozhodli jsme se pozvat Kovářovy na grilování.

Byla to troufalá myšlenka, zvlášť po těch všech hádkách, ale řekli jsme si, že za pokus to stojí. Osobně jsme k nim zašli s pozváním. Nečekali jsme vřelé přijetí, ale překvapilo nás, že i když zpočátku váhali, nakonec souhlasili.

Ukázalo se, že jejich útoky s námi nemají nic společného

Když ten den nastal, připravili jsme s manželem šťavnaté steaky, výborný salát, a ještě lepší červené víno. Sousedi přišli s výrazem, jako by šli na popravu, ale po prvních minutách konverzace ledy trochu roztály.

Sousedka se rozpovídala o vnoučatech, soused se konečně usmál a začal vyprávět historky z mládí. A pak, když sklenky byly naplněné už potřetí, konečně přišla řeč i na naše spory.

Ukázalo se, že jejich útoky neměly s námi nic společného. Byli unavení životem v bytě, chtěli si na stará kolena užít klid, ale místo toho bojovali s pocitem, že nic kolem nich nefunguje tak, jak by chtěli.

Dnes už jsou z nás přátelé

Byli nešťastní, a tak si v nás našli snadný terč. Od této „grilovačky“ se vše změnilo. Už jsme pro sousedy nebyli vetřelci, ale brali nás jako své přátele.

Nakonec jsme si s úsměvem řekli, jak jednoduché to někdy může být. Místo hádek a nepříjemných pohledů stačí natáhnout ruku s dobrým jídlem a popovídat si.

Marie V., 73 let, Brno