Je jasné, že lhát se nemá. Jenže existují malé, milosrdné lži, které nám někdy usnadňují život, a někdy nám mohou dokonce i zachránit bortící se manželství.

Pokud stále hledáte odpověď na otázku, zda nám takřečené mlžení nebo prostě evidentní lhaní pomáhá, nebo škodí, pak vězte, že tzv. milosrdné lži šetří čas a energii. Někdy nechceme říct pravdu naplno.

Třeba pochválíte kamarádce nové šaty, které se vám nelíbí, protože jí nechcete kazit radost nebo  nechcete působit, jako že jí je závidíte.

Nebo když vám kamarádka po rozchodu brečí nad vínem, tak asi nechce slyšet, že je hloupá, když se s tím „idiotem“ tak nechutně dlouho zahazovala.

Jindy se vám nechce na rodinnou návštěvu, tak se vymluvíte, že máte chřipku, nebo se rozplýváte nad příšerným svetrem od manžela a v duchu přemýšlíte, kam ho zahrabete.

Drobné okliky, jen aby byl klid 

Zatajování nákupů a vymýšlení nízkých cen oblečení, to nám ženám jde náramně dobře. Určitě také někdy doma říkáte, že ty nové boty už máte dlouho. Zatímco u velkého lhaní se nám roztluče srdce, v tomhle případě se nám tep ani nehne.

Muži nám zase tají, kolik stály nové součástky na auto, nebo tvrdí, že jdou do hospody „jen na jedno“. Takové drobné lži sice vztahu někdy prospějí, ale zato ty velké, účelové, ho můžou zásadně narušit.

Pavučina výmyslů

Do sítě drobnějších lží se velmi snadno zamotáte i ve chvíli, když mluvíte s malými dětmi. Někdy je realita pro ně příliš složitá či nechcete, aby něco dělaly, a víte, že je drsnější vysvětlení odradí.

Znáte třeba ty povídačky o tom, že ukousané nehty protrhnou střeva nebo že za soumraku chodí Klekánice. Samy děti začínají lhát kolem tří let a v šesti už nám zalžou s přehledem i několikrát za den. Proto bychom se měli snažit lež v našich životech eliminovat.

Třikrát denně! Málo, nebo moc?

Každý z nás má o sobě nějakou představu. Do té se stylizujeme a používáme k tomu i drobné lži, protože chceme, aby tomu uvěřili i druzí.

I když o sobě rádi prohlašujeme, že říkáme pravdu, faktem je, že v některých drobnostech lžeme naprosto všichni, a podle psychologů dokonce v průměru třikrát denně. To dělá asi 1095 lží za rok!

V čem lžeme my a v čem muži

Chceme se vyhnout vysvětlování, konfliktům a maskovat chyby. Většina lží je neškodná a milosrdná. My ženy často lžeme o svém zevnějšku: věku, váze či velikosti. Muži zase nadsazují svůj plat či počet sexuálních partnerek.

Tohle číslo ženy naopak snižují. Když se pak setkáme s novým mužem, chceme na něj zapůsobit. A tak nadšeně souhlasíme i s horskou túrou, ačkoli vycházky nesnášíme a z poslední túry před lety jsme se dostávaly déle než týden.

Pravda, nebo lež?

Omluvou pro milosrdnou lež je jediný důvod: když chcete druhého chránit a neublížit mu. Proto lžeme většinou jen těm, na kterých nám záleží. Jestli lhát nechcete, raději se odmítněte k situaci vyjadřovat.

Jen nezapomeňte: Neříct po zbytek života jedinou lež, to je úkol hodný vyspělého buddhistického mnicha. Takže se radši smiřme, že nám možná občas trochu naroste nos slavného Pinocchia, ale snažme se, aby z něho nebyl chobot slona.

Lži, které už ani nevnímáme

Jsem tam za pět minut! Přitom moc dobře víme, že tam budeme nejdřív za půl hodiny.

Opravdu se ti to povedlo! To, co ukuchtil váš muž, je hrůza, ale i snaha musí dojít ocenění.

Teď nemůžu, mám moc práce! Můžeme cokoli, ale teď se nám prostě nechce.

To se stalo zrovna teď! Staví vás policie a světlo u auta vám nesvítí už měsíc.