Já a moje kamarádka zvládneme všechno na světě. Jsme totiž pro sebe navzájem velkou oporou, když se dostaví velké problémy.

Jestli pro mě bylo v životě po celou dobu něco skutečně důležité, tak to bylo to pravé přátelství. Takové, že najdete osobu, které se můžete svěřit s naprosto čímkoli a ona se k vám nikdy neotočí zády.

A právě takový životní poklad jsem našla už během studia na gymnáziu, kde jsem se skamarádila s Alenkou. Alena vždycky byla ta nejčistější duše, kterou jsem znala.

Naprosto ve všem jsme si rozuměly a já jsem si k ní mohla přijít nejen pro podporu, ale také pro pochopení. A to samé jsem pro ni znamenala i já.

Sama jsem si prošla vztahem s manipulátorem

Samozřejmě že jak čas utíkal, i náš kamarádský vztah se vyvíjel. Dodnes mě trápí, že když jsem se poprvé vážně zamilovala a vdala, měla jsem po svém boku manipulátora, který nechtěl, abych se s nikým scházela, a to ani se svou nejlepší kamarádkou.

Proto jsem jednu z nejdůležitějších osob ve svém životě na tři roky odstřihla. Naštěstí jsem si uvědomila, koho mám po svém boku, a rozvedla se. Poté jsme se s Alenkou opět sblížily, jako by se snad ani nic nestalo, a já jí za to byla moc vděčná.

Ale zatímco já jsem si už rok po rozvodu našla svého vysněného muže Libora, se kterým jsem dodnes, Alenka se mužům vyhýbala. Pořídila si čtyři kočky, věnovala se mnoha koníčkům, a hlavně své milované zahrádce.

Vlastně si už v padesáti letech myslela, že skutečně zestárne sama. Jenže to se pak změnilo a celé její okolí včetně mě zůstalo v šoku. Alenka si totiž našla o deset let mladšího partnera, což bylo opravdu nečekané.

Romana nám sice představila a na první pohled byl sympatický, ale něco mi na něm nehrálo. Po tom, co jsem si v životě prožila, jsem měla čuch na lidi a prostě jsem cítila, že to není dobrý člověk.

Ještě když jsem věděla, že Alenka je až příliš hodná, a je tak dost možné, že ji jen chce využívat. Prvním varovným signálem bylo to, že se k ní okamžitě nastěhoval a chtěl si ji co nejdříve vzít.

Najednou se mnou přestala mluvit

Nedalo mi to a Alence jsem doporučila, aby si nejdříve dobře prověřila jeho minulost, aby se nepustila do něčeho, čeho může pak litovat do konce života. Jak jsem jí ale toto řekla, urazila se a přestala se se mnou bavit.

Trápilo mě to a věděla jsem, že v tom musí mít prsty její partner. Věděla jsem, že musím zjistit, co se děje. Objednala jsem jí dárek, a protože mně by neotevřela, počkala jsem si, až k ní půjde kurýr s balíkem, a proklouzla jsem s ním s květinami v ruce.

To, co na mě čekalo, bylo šílené. Alenka měla na obličeji modřiny, byla o dost hubenější a ztrhaná. Chtěla mi zavřít před nosem, ale já jsem podržela dveře a jen řekla: „Dostanu tě z toho! Zabal si kufr a pojď ke mně! Dostaneme ho odsud, budeš v bezpečí.“

V tu chvíli jsem ji dost možná zachránila před celoživotním utrpením, protože ona sama by se agresorovi, který ji už od začátku vztahu týral jak psychicky, tak fyzicky, nedokázala dostat.

Takhle jsme ale na všechno trápení byly dvě, dvě skvělé ženské, které zvládnou všechno na světě.

Iveta E., 61 let, Pardubice