Před několika lety se mi přihodilo něco záhadného, co nemá vysvětlení.

Je to dvanáct let, kdy jsem se jedné letní noci vracela autem z návštěvy své sestřenice. Ta bydlí v malé odlehlé vesnici, ke které vedou jen úzké silnice.

Proto jsem jela velmi opatrně, tím spíš, že se mi potmě vždy špatně řídí. Z návštěvy jsem si odvážela příjemné pocity, ty se ale za chvíli měly proměnit v něco úplně jiného.

Chtěla jsem někoho zachránit

Asi po sedmi kilometrech následoval svažující se úsek s několika dlouhými zatáčkami. Pod sebou jsem mimo silnici spatřila hrůzný výjev: hořelo tam auto! Nebylo o tom pochybností, plameny šlehaly hodně vysoko.

Mojí první reakcí bylo, že jsem v šoku zastavila, pak jsem ale rychle pokračovala směrem k havárii. Došlo mi, že třeba ještě někoho můžu zachránit. Dojela jsem k místu nehody a vystoupila z auta. Vzápětí jsem prožila další šok, ještě větší.

Po havarovaném hořícím voze nebylo ani památky. Vůbec jsem nechápala, co se to přede mnou odehrává. Byla jsem si jistá, že jsem to předtím opravdu viděla. Ještě dlouho jsem tam stála a pak jsem si řekla, že šlo nejspíš o nějaký optický klam.

Nebyl to o nic menší důvod ke zneklidnění, protože do té doby jsem měla oči v pořádku, ale muselo mi to stačit. Domů jsem dojela ve zvláštní tísnivé náladě.

Stalo se to až později

Svůj podivný zážitek jsem popsala několika známým. Jednou z nich byla i sestřenice, u které jsem tehdy byla na návštěvě. Většina lidí si stejně jako já myslela, že šlo o nějakou hříčku světel.

Někteří mě podezřívali, že jsem si to vymyslela, abych působila zajímavě. Žádné logické vysvětlení mi ale nikdo nepodal. Všechno ve mně postupně odeznívalo. Dva týdny poté mi zavolala sestřenice. Její hlas v telefonu působil rozrušeně.

Sdělila mi, že před dvěma dny se právě na tom místě stala tragická nehoda, při které uhořela mladá řidička. Na osamoceném místě neměla šanci, aby jí někdo přišel na pomoc. Myslím si, že jsem tenkrát nějakým způsobem nahlédla do budoucnosti. Tím víc mě to dodnes děsí!

Věra M. (61), Vysočina