Bylo to těsně po maturitě, kdy mě jako blesk z čistého nebe zasáhl Amorův šíp.

Na některé chvíle v životě člověk nezapomene. Dnes už jsem v důchodu, ale láska, kterou jsem prožila, když mi bylo devatenáct, patří k mým nejkrásnějším vzpomínkám.

Láska na první pohled

Potkali jsme se tenkrát v samoobsluze. Byla jsem po vyčerpávajícím maturitním večírku dost zmožená a tak mi toho dne všechno padalo z ruky. Tento nákup nebyl výjimkou.

Cítila jsem se trapně, když jsem po podlaze honila obsah nákupního košíku a všichni na mě koukali jako na blázna.

Nevěděla jsem právě, s čím mám dřív bojovat, zda s roztrhaným sáčkem a kutálejícími se jablky nebo s vlasy, které mi neustále padaly do tváře, když se objevila pomocná ruka.

Sklonil se ke mně, naše oči se střetly a letmý dotek, když mi podával spadané věci, zpečetil můj osud. Přeskočila ta pověstná jiskra a já jsem v té chvíli zahořela jako pochodeň. Nebylo to jednostranné. Jeho úsměv mi okamžitě prozradil, že cítí to samé.

Měl hluboké modré oči, které mě upoutaly, a když se mě zeptal, zda bychom si nemohli jít sednout někam na kávu, abych si oddechla od toho boje, nemohla jsem… nedokázala jsem říct ne. Takhle to tedy všechno začalo.

Našla jsem v něm svůj ideál

Od první chvíle jsme si s Vojtou fantasticky rozuměli. Měla jsem pocit, že sedím s člověkem, kterého znám už celé roky. Bezmezně jsem mu začala důvěřovat. Mělo to samozřejmě háček. Byl starší, což by nebyl až tak velký problém, jenže také ženatý a měl dítě.

V bláznivé zamilovanosti jsem si s tím moc hlavu nelámala. Měla jsem na očích růžové brýle a láska, kterou jsem s ním prožívala, mě dočista opanovala. Splňoval vše, co jsem čekala od muže svých snů, všechno, co mi moji vrstevníci nemohli poskytnout.

Byl galantní, pozorný, uměl si povídat i o jiných věcech než o autech, diskotékách a flámech. Uměl naslouchat, dokázal mě pochopit, byl mi oporou i skvělým milencem. Takhle to šlo tři roky.

Jeho manželství jsem brala jako „hřích mládí“. Věděla jsem, že se brali kvůli tomu, že manželka otěhotněla. Proto jsem ho nijak nehnala do rozvodu. V podstatě nám oběma tento stav vyhovoval.

Šok, který změnil můj názor

Možná by tato pěkná pohádka pokračovala dodnes, kdyby v naší rodině nenastal zásadní zlom. Paradoxně mi oči otevřela událost, která se mého vztahu přímo netýkala.

Jednoho krásného dne můj otec doma prohlásil, že mamku opouští a stěhuje se k milence – samozřejmě krásnější, vášnivější, mladší. Byla jsem v šoku víc než matka. Ta musela o jeho vztahu vědět už delší dobu. Nevzmohla jsem se na slovo.

Můj milovaný táta, který si se mnou hrál, vozil mě do školy a za kterým jsem mohla jít s každým problémem, se zachoval jako největší ničema. A v té chvíli mi to došlo. Vždyť já dělala totéž. Neměla jsem právo ho soudit, jakkoliv mě jeho chování moc bolelo.

Pochopila jsem, že čím déle bude trvat můj vztah, tím těžší bude pak ukončit ho nebo zveřejnit. Ještě téhož dne jsem se mlčky sbalila a odešla z bytu, který si pro mě Vojta tajně pronajal.

Nechtěla jsem, aby na mě jeho dítě jednou hledělo jako na tu, která mu vzala otce. Nelituji toho vztahu. Dal mi tolik lásky, že by bylo hloupé nepřijmout ji. Nechala jsem mu vzkaz, že končím a už si nepřeji dál se vídat.  Respektoval to.

Zanedlouho jsem se přestěhovala do Prahy a Vojtu už jsem nikdy neviděla. Nevím, zda ještě žije, ale pokud ano a poznal se v mém příběhu, chtěla bych mu alespoň po letech na dálku poděkovat za tu krátkou, naivní, ale krásnou lásku.

Daniela M. (63), Praha