Byla to naše oblíbená dětská hra. Nikdo tehdy netušil, že se může snadno proměnit v krvavý horor. Z hračky zkrátka bývají velmi často plačky!
Jistě to zažil každý z mé generace. Žili jsme Vinnetouem, protože to byl tehdy hit. V kině jsem byla na všech dílech. A pak jsme si hráli na indiány, vyráběli si různé zbraně a bojovali na život a na smrt s padouchy.
Já dokonce jako Ribanna zápasila s medvědicí. Byla to sice naše koza, ale v dětských představách je možné všechno. S bráchou Pepíkem a bratrancem Tondou jsme se předháněly s dalšími dětmi v okolí v tom, jakou zbraň si vyrobíme.
Velká bitva
Ty prázdniny se schylovalo k velké bitvě. Byly v ní zapojeny téměř všechny děti z vesnice, i nějaká ta náplava, co tu trávila volný čas u babičky. Ten den nás maminka nechtěla pustit ven, jako by měla zlé tušení. Dalo nám to moc práce, abychom ji přemluvili.
Pak jsme běželi jako o závod na smluvené místo. Všichni jsme byli vyzbrojeni, ale jeden kluk z města byl na tom nejlíp! Vytáhl pistoli, které se říká lidově flusbrok.
„Má dostřel patnáct metrů a po stlačení kohoutku vystřelí kuličku,“ popisoval nám. To bylo něco! Každý si to chtěli vyzkoušet! Kluci stříleli jako o závod, holky, přihlížely.
Hloupý nápad
Bratranec Tonda ale najednou přiložil za velkého smíchu mému bráškovi pistoli ke spánku a křikl: „Jsi mrtvej, kojote!“ A zmáčkl kohoutek. Pepík se zapotácel a po obličeji mu začala stékat krev. Hrozně jsme se vyděsili.
Sundala jsem teplákovou bundu a přiložila ji bráchovi ke spánku, abych zastavila krvácení. Když se nám podařilo dojít domů, rozrazila jsem dveře a křičela: „Mami, Pepík umře!“ Máma málem omdlela. „Střelili mě do hlavy!“ chlubil se brácha.
Babička duchapřítomně chytla brášku a běžela s ním k doktorovi. Náš pan doktor zastavil krvácení, ovázal Pepíkovi hlavu a zavolal sanitu. Naštěstí vše dopadlo dobře.
Kdyby se kulička trefila o pár milimetrů doprava, zasáhla by spánek. Mám vnuky a dodnes si to pamatuju. Jak stačí málo, aby z nevinné hračky byly plačky.
Lenka (66), Opavsko
Přímo děsivé čtení. Hrát si na indiány byla běžná zábava, ale vůbec by mě nenapadlo, že by se to mohlo takhle zvrtat. Je to takové upozornění pro všechny rodiče i děti.
Příběh, který dokonale ilustruje, jak rychle se mohou věci zvrtnout z nevinné zábavy na vážné nebezpečí. Jako psycholožka vidím, jak důležité je věnovat pozornost dětskému prostředí a učit je, jak s hračkami bezpečně zacházet.
Taky si pamatuju, jak sme si hrali venku a někdy to bylo docela nebezpečný. Ale tohle je hrozný příběh, dobrý že to dobře dopadlo. Člověk by si měl dávat větší pozor.
Takové příhody nás opravdu učí respektu k tomu, jak s hračkami zacházet. I nevinná hra se může zvrhnout v nečekané drama. Děkuji za sdílení příběhu, je to dobré připomenutí pro nás všechny.