Lásku mi pomohly zachránit dobré síly a já jsem jim za to vděčná.

V pětačtyřiceti letech jsem měla za sebou už dost životních zklamání. Nevěřila jsem příliš v úspěšné vztahy, dva rozvody byly pro mě dostačujícím varováním. A stejně jsem se znovu zamilovala. Stalo se to během mého pobytu v lázních.

Ztratila jsem kontakt

Jmenoval se Martin a byla to opravdu láska na první pohled. Potkali jsme se na kolonádě a jeden druhého jsme okamžitě zaujali. Nechala jsem se pozvat na kávu. Zjistili jsme, že toho máme hodně společného. Martin byl také rozvedený a momentálně sám.

Poprvé po dlouhé době jsem vnímala, jak se moje srdce zase probouzí. Problém byl v tom, že Martin tu byl jen na pracovní cestě, zatímco mě čekaly ještě dva dny pobytu. Dal mi vizitku, ať se mu ozvu. Věděla jsem, že to udělám. Bohužel jsem se o tu možnost připravila – Martinovu vizitku jsem ztratila.

Proklínala jsem svoji smůlu a nešikovnost. Konečně jsem potkala někoho, s kým bych možná mohla být – a takhle to pokazím! Řešení tenhle problém však neměl. Nepamatovala jsem si ani Martinovo číslo ani bydliště. A příjmení Novák patřilo vždy k těm nejčastějším.

Poslechla jsem svoji intuici

Pociťovala jsem zklamání a smutek ještě i po návratu z lázní. Zanedlouho poté se mi začala mít zvláštní sny. V nich jsem se znovu setkávala s Martinem na jednom konkrétním místě. Bylo to v Děčíně před nádražní budovou. Ten se se opakoval skoro každý den, úplně stejně.

Já ale bydlela v Praze a s Děčínem jsem nikdy neměla nic společného. Přesto jsem se rozhodla brát sny jako nějaké znamení a naslepo jsem se na sever Čech vydala.

Zůstala jsem v šoku, když jsem v Děčíně vyšla před nádraží a první člověk, kterého jsem spatřila, byl Martin. Vše se událo přesně tak, jak to bylo v onom snu.

S Martinem jsem dodnes, ale ani po deseti letech nevěří způsobu, jakým jsem ho našla. Považuje všechno za náhodu, dodává ovšem vždy, že to byla náhoda šťastná.

Jana B. (56), Praha