Vidět trpět bratra, který byl dřív tak usměvavý, mě dostalo do kolen. Zvlášť když jsem si uvědomovala, že za to mohla jedna zlá ženská.

Nikomu na světě, ani tomu největšímu nepříteli, bych nepřála takovou bolest, jakou jsme zažili my s bratrem Daliborem, když nám v dětství zemřela maminka. Táta se z toho zhroutil, a tak se o nás začali starat babička s dědečkem.

Vždy jsme se mohli na sebe spolehnout

O to více jsme se na sebe s bratrem upnuli, což pokračovalo i v dospělosti. Věděla jsem, že ať už půjde o cokoli, mohu se na něj spolehnout a vždy mi dobře poradí a pomůže.

Když jsem po jednom ošklivém rozchodu zůstala sama a doslova na ulici, Dalibor mě vzal na tři měsíce k sobě domů, abych se vzpamatovala a našla si nové bydlení. V tu chvíli jsem mu slíbila, že se na mě může vždycky obrátit.

Než poznal Alžbětu, byl to bohém

Dalibor byl trošku bohém, a tak mě ani nijak nepřekvapovalo, že se u něj doma střídala jedna žena za druhou. Vlastně jsem si říkala, že to je jeho typický styl a bude takto žít vždycky.

Zato já toužila po rodině, což se mi brzy splnilo a konečně jsem byla od smrti maminky zase šťastná. Brácha byl ten nejlepší strýček pro naše tři děti, ovšem jen do té doby, než jej „ulovila“ Alžběta.

Tvrdil, že je šťastný. Byla to ale očividná lež

Mně osobně byla Daliborova partnerka už od začátku nesympatická. Cítila jsem, že myslí jen na své vlastní dobro, a všechny názory prezentovala stylem:

„My se pojedeme raději podívat jinam, viď Daliborku,“ přitom můj bratr neměl ani šanci kolikrát říci svůj názor. Bylo to pro mě velmi zvláštní, protože brácha byl vždy živel.

Dokud ale tvrdil, že je šťastný, snažila jsem se jeho rozhodnutí akceptovat. Jenže situace začala nabírat na obrátkách. Dalibor se mi začal měnit před očima, téměř se neusmíval a bylo vidět, že něco není v pořádku. Proto jsem byla v obrovském šoku, když nám sdělil, že se budou s Alžbětou brát.

Dříve by mi o tom, že plánuje svou lásku požádat o ruku, jistě řekl předem a poradil se, jak to třeba udělat, a cítila bych z něj radost a štěstí. Navíc svatba se měla konat hned za tři měsíce a všechno to bylo nějak narychlo.

Do ničeho jsme jí nesměli mluvit

Po svatbě to bylo ještě horší. Bratr plnil a platil každé přání, které jeho novomanželka měla. Tak už jsem se neudržela a zeptala se ho, zda je v pořádku a je šťastný.

Přiznal, že ho Alžběta nutí do dítěte, i když on ho nechce, že mu bere všechny peníze a dává mu jen kapesné.

Absolutně jsem nedokázala pochopit, jak ho někdo mohl takto zmanipulovat. Tak jsem se chopila iniciativy a začala Dalibora přemlouvat k rozvodu.

Nějaký čas to trvalo, bratrovi se totiž do tak zásadního rozhodnutí moc nechtělo, a když už se konečně odhodlal k činu, Alžběta pořádně kopala kolem sebe, nakonec se ale přece jen rozešli.

A i když Alžběta Dalibora obrala téměř o vše, konečně to byl zase můj brácha, který začal nový, a já věřím, že šťastnější, život.

Tamara D., 60 let, Tachov