Za oknem v desátém patře jsem spatřila něco příšerného.

Už je to několik let, kdy jsem byla na pracovní cestě v Belgii. Měla jsem tam vyřizování na několik dnů a firma mi zařídila dobré ubytování. Jednalo se o dvanáctipatrový moderní hotel blízko centra města. První dvě noci byly v pohodě. Na tu třetí bych nejraději zapomněla.

Opravdu se mi to nezdálo

Toho večera jsem přišla do hotelu pozdě, protože jsem měla za sebou celodenní náročné jednání. Navečeřela jsem se v restauraci a hned šla zalehnout do pohodlné postele. Byl podzim, za oknem pršelo a foukal vítr. Usnula jsem někdy po osmé hodině.

Když jsem se probudila, cítila jsem se zmatená a v hlavě jsem měla pocit nějakého nebezpečí. Na digitálním budíku jsem zjistila, že je krátce před půlnocí. Podívala jsem se k oknu a v tu chvíli jsem téměř zamrzla hrůzou. Viděla jsem tam obličej mladé dívky.

Vznášela se ve vzduchu a její tvář měla podivnou namodralou barvu. Gestem mi ukazovala, abych šla za ní. Musela jsem se štípnout, abych se ujistila, že se mi vše jen nezdá.

Měla jsem pokoj v desátém patře, bez balkónu, takže bylo nemožné, aby se někdo takový za oknem vyskytoval.

Byl to duch té dívky?

Netrvalo to dlouho, ale já po celou tu dobu byla jako ochromená. Neměla jsem ani sílu vykřiknout hrůzou nebo volat o pomoc. Potom přízrak zmizel. Tu noc už jsem přes veškerou únavu neusnula. Nic dalšího se za oknem neodehrálo.

Ráno jsem na noční zážitek zkusila nenápadně zavést řeč se starým číšníkem v hotelové restauraci. Dozvěděla jsem se, že tu před časem spáchala sebevraždu mladá dívka skokem ze střechy. Dodal, že prý se podle pověsti občas hostům zjevuje, ale on sám tomu nevěří.

Nechala jsem ho při tom. Poslední noc v hotelu se pak už nic strašidelného neopakovalo. Když tam později jel do stejného hotelu jeden můj kolega, upozornila jsem ho na tu pověst, ale nechala jsem si pro sebe, co jsem viděla. Jemu se tam ale nic zvláštního nepřihodilo.

Monika V. (57), Praha