S kamarádkou jsme si pořídily vysněnou chaloupku, na které jsme si chtěly užívat pohodové dny. To jsme ale nevěděly, že vedle nás budou každé léto trávit prázdniny hodně pochybní lidé.

Manžel byl vždy takový domácí pecivál, a příliš se mu nechce jezdit na výlety a něco podnikat. Já jsem se s tím smířila, ale pod podmínkou, že budu moci vyrážet na akce se svou kamarádkou Věrkou.

Muž samozřejmě souhlasil, a tak když jsme o víkendu nehlídali vnoučátka nebo jsme spolu nebyli doma, jezdila jsem s Věrkou na výlety.

Po letech nás ale napadlo, že bychom si mohly společně koupit menší chaloupku, kam bychom jezdily odpočívat, starat se o zahrádku a podobně.

Vedle se nastěhovala rodina se šesti dětmi

A protože i naši chlapi byli pro, bez dlouhého přemýšlení jsme složili peníze dohromady a chaloupku koupili. Protože bylo jaro, hned jsme se pustily s Věrkou do práce a naši novou chaloupku začaly zvelebovat.

První dva měsíce jsme ani jednou neviděly naše sousedy, a tak jsme si myslely, že vedlejší chatu nikdo snad ani neobývá.

To jsme se ale pořádně spletly! S příchodem letních prázdnin se na chatu nastěhovala rodina s šesti dětmi od dospělého až po batolecí věk. Trochu jsme se vyděsily, že tím naše pohoda končí, a jak se brzy ukázalo, naše tušení bylo správné.

Navštěvovali je pochybní lidé

Sousedé totiž byli naprosto šílení, pořád po sobě řvali, a ani děti nešetřili. To, co se dělo za vedlejším plotem, byl naprostý horor. Každý den je navštěvovali pochybní známí a věci, které řešili, snad ani nebudu popisovat.

Vždy když jsme je upozornili na to, že bychom měly rády klid, nás jen okřikli s tím, ať si hledíme svého.

Proto jsme jednou dorazily i s našimi muži, kteří se odhodlali jít na věc. Když sousedům slušně oznámili, že v případě, že se nezačnou chovat slušněji, zavolají policii, jen jim řekli, ať to zkusí.

Policie s nimi nic neudělala

Když se situace nezlepšovala, skutečně jsme policii zavolali. Ta po prohlídce a napomenutí sousedů odjela a nic se nezměnilo. Byli jsme z toho naprosto zoufalí a nevěděli, co dělat dál. Chalupu se nám prodávat nechtělo, protože pro nás byla naprosto ideální.

Zatímco my se celé léto trápily, sousedé vedle žili doslova jako zvířata. Nepořádek, smrad, řev, pochybné existence, které si nás prohlížely přes plot, to vše bylo na denním pořádku. Pak ale přišel konec srpna, sousedé se zabalili a odjeli pryč.

Letní měsíce jsou pro nás tabu

V ten okamžik nám začala konečně pohoda, kterou jsme si tak moc přály. Během několika let jsme přišly na to, že sousedé jezdí zkrátka jen na prázdniny a my s tím, co se tam odehrává, nic moc neuděláme.

A tak vždy musíme tu dobu nějak přežít ve městě a na chalupu jezdit mimo období letních prázdnin.

Romana Č., 61 let, Frýdek-Místek