nejsem sama
Úvod
Krása a zdraví
Recepty
Nápady
Magický svět
Cestování
Partnerské vztahy
Příběhy
Domů     Máma říkala, že jsem moc pyšná a že zůstanu sama…
Máma říkala, že jsem moc pyšná a že zůstanu sama…

Myslela jsem, že už budu žít jen se svým pejskem, kokršpanělem Andym.

Pak jsme jednou šli spolu na procházku, a všechno bylo jinak. A zase už se o slovo hlásilo jaro. Kolikáté už? Moje kamarádky vodily děti do školy, i když vodily není to správné slovo, protože děti jim vyrostly a mnohé chodily na střední.

.. A já jsem byla pořád sama. Ve čtyřiceti letech! Tady končila legrace. Pravda, celá léta jsem se snažila o svém údělu osamělé ženy žertovat, možná proto, že jsem si říkala, že to jednou musí skončit a někdo nakonec přece jen přijde.

Nejhorší bylo poslouchat maminčiny řeči. Už jsme spolu nebydlely, ale chodila jsem k ní v neděli na oběd.

Maminka byla vynikající kuchařka, ale všechny ty řízky s bramborovým salátem, vepřové pečeně se zelím a bábovky a tvarohové řezy mi nedokázaly pomoci se ctí přežít to, co následovalo.

Výčitky, rok od roku pichlavější, bolely čím dál víc. To její: „Já jsem ti to říkala!“ se už vážně nedalo vydržet. A vyčítala řekněme systematicky, pěkně od začátku. U kávy a zákusku jsme se ve vzpomínkách ocitly v tanečních.

A už to tady bylo: „Jako bych ti to neříkala! Už tehdy, v tanečních. Tam bylo kluků. Upozorňovala jsem tě na toho vysokého, Jarouš se jmenoval, jak dál, to už nevím. Tatínek pracoval na ministerstvu.

To by byla partie. A ty? Nic!“ Od chlapců v tanečních jsme se pak pravidelně dostávaly na střední školu, kde jsem si podle maminky mohla hravě vybrat mezi jedenácti spolužáky toho pravého, což jsem zase neudělala.

Na maturitním plese mě, dle jejího názoru, hodlal prý právě jeden ze spolužáků požádat o ruku. Poznala to z výrazu jeho tváře. Jenomže já jsem prý udělala svůj nejhorší obličej, ten nadutý, typu: Pyšná princezna, a tak jsem dopadla, jak jsem dopadla: Zůstala jsem na ocet.

Věděla jsem už, že v tomto okamžiku se matka dle neměnného scénáře zvedne a sundá ze stěny moji zarámovanou zvětšenou maturitní fotografii, začne s ní mávat a volat: „Byla jsi nejhezčí holka ze třídy!

Uvědomuješ si to?“ Pak vyndá z komody fotografii celé naší třídy a začne mě porovnávat se všemi spolužačkami, a to vzhledem k nim poměrně nemilosrdně.

Dobře že ji nemohly slyšet! Jednu po druhé je drsně srovnávala se mnou: „Podívej tady na Vokrouhlíkovou. Ty by tě snědla po večeři, pamatuješ? A Lábová, jéé, ta chodila oblečená jako klaun. A tady Jiskrová, nos měla jako Cyrano.

Hele, a všechny ty holky jsou dávno pod čepcem. Všechny. A ty? Nic!“ Každý nedělní oběd mě psychicky odrovnal. Měla vlastně pravdu. Čekala jsem na prince, marně. Myslela jsem, že přijde bůhvíkdo, nepřišel nikdo.

Spolužačky byly chytřejší, věděly, že dlouho čekat znamená čekat věčně. Vokrouhlíková si vzala kuchaře ze školní jídelny, Lábová kominíka, Jiskrová listonoše. Já jsem zůstala sama, i když ne docela. S léty jsem si pořídila kokršpaněla Andyho.

Byl to ten nejlepší společník. V to jaro, o kterém chci vyprávět, jsme spolu zamířili za vesnici, do polí. Byla sobota, všichni ještě spali. V rádiu hlásili, že bude zataženo se sněžením. Nemýlili se. Sněžilo s deštěm – z olověné oblohy.

Andymu to nevadilo ani v nejmenším a já jsem si jen vyhrnula límec kabátu. Na mezi za vsí někdo ležel. Zrychlila jsem krok, Andy už byl u něho. Poznala jsem v ležícím muži jednoho pána ze sousední ulice. Když jsem jím zatřásla a zavolala na něho, pokusil se posadit.

Sahal si na srdce. Dokázal se postavit, šourali jsme se spolu k silnici, první přijíždějící auto nám zastavilo. Řidič nás ochotně naložil všechny tři, mě, Andyho i nemocného. Za dvacet minut jsme byli v nemocnici.

Druhý den, zrovna když jsem se vypravovala na autobus, který by mě dovezl do nemocnice, kde jsem se chtěla informovat na stav pacienta, někdo zazvonil. Byl to on, vypadal už daleko lépe. Pozvala jsem ho dál, na čaj.

Přinesl mi narcisky. Vyprávěl, že mu připadá, jako by se znovu narodil, ale ve skutečnosti to žádné drama nebylo. Neměl infarkt, i když by byl přísahal, že mu srdce vypovědělo poslušnost.

V nemocnici si ho nechali přes noc na pozorování, usoudili, že je v pořádku a že jeho stav byl vyvolán dlouhodobým trápením, protože mu loni zjara zemřela manželka.

Děkovala jsem za květiny, on zase za záchranu. Vlastně jsme se znali od vidění. Odhadovala jsem, že mu bude hodně přes padesát, byl docela sympatický.

Když jsem ho šla doprovodit ke vrátkům, zeptal se, jestli se ke mně může někdy, až zase půjdu ven se psem, přidat.

Souhlasila jsem. Se smíšenými pocity, ovšem. Takhle jsem si svého prince nepředstavovala. Vdovec, bezdětný, mnohem starší než já, a že by přepral medvěda, na to nevypadal. Mně se vždycky tak líbili urostlí muži sportovního typu.

.. Přesto jsem to hned zatepla vyprávěla mámě, řekla jsem si, že by jí to mohlo udělat radost. Udělalo, bohužel až příliš velkou. Také jsem toho, že jsem se svěřila, prakticky ihned litovala.

Jásala zhruba tak, jako bych jí právě vtiskla do dlaní svatební oznámení s patetickým veršíkem a talířek s miniaturními svatebními koláčky.

Snažila jsem se jí vysvětlit, že se mě ten chlapík zatím jenom zeptal, zda může jít se mnou a se psem ven, ale máma jako by mě už viděla v závojích. Abych ji trochu zchladila, dodala jsem, že je o dost starší a není to můj typ.

Tak to jsem strhla lavinu! „A kdo je tvůj typ?“ volala rozčileně. „Herec z amerického filmu? Tak dlouho jsi vybírala, až jsi přebrala!

Zapomeň na svůj typ a vrať se už konečně zpátky na zem!“ Málem začala péct buchty, které chtěla neprodleně odnést ženichovi – tak ho nazývala.

Musela jsem ji mírnit, v opačném případě bychom zanedlouho zvonily na „ženicha“ s mísou buchet s tvarohem. Asi by se vylekal. Naše známost se rozvíjela pomalu a opatrně, ostražití jsme byli oba.

Ale Andy ho měl rád od prvního dne, a to bylo dobré znamení. Chodívali jsme na procházky jarní přírodou a povídali si, naštěstí se s ním povídalo docela pěkně. Bála jsem se, že bude neustále mluvit o nebožce manželce, ale neřekl o ní ani slovo.

O to překvapivější byla moje první návštěva v jeho domku. Chvíli trvalo, než jsem vůbec dokázala promluvit. Nejdřív jsem jen mlčela a bezmocně se rozhlížela kolem. Zesnulá manželka shlížela ze stěn, trůnila také na skříňce, v tmavém rámečku.

Vedle rozsvícená svíčka a kytice bílých lilií. Tiše jsem polkla. Ani on nic neřekl, asi si neuvědomovat, jaká je to pro mě rána. V duchu jsem si řekla, že bydlet tady by bylo jako přestěhovat se do krematoria.

Přitom od manželčina úmrtí už uplynul rok, a v domku to vypadalo, jako by bylo těsně po pohřbu. Když jsem to pak vyprávěla mámě, hřímala, ať mu všechny ty krámy vyhodím, čemuž jsem se musela smát.

Ale když pak už přišlo další jaro a žádná ze vzpomínek na zesnulou manželku nezmizela, ba i svíčka tu věčně plápolala, opravdu už mi to vadilo.

Dokonce mě napadlo, že je snad lepší mít sokyni živou, protože s tou lze aspoň nějakým způsobem soupeřit, pohádat se s ní, dát jí facku – což v tomto případě možné nebylo. Přitom jsme měli s Josefem, tak se jmenoval, hezký vztah.

Jen jsem mu prostě nedokázala říci, že ty obrázky rozmístěné úplně všude těžko snáším, a on byl takový pařez, že na to nepřišel sám. Když jsem zjistila, že čekám dítě, byla jsem radostí bez sebe.

Dokonce tak, že jsem si všimla až po čtrnácti dnech, že veškeré fotografie jsou pryč.

Michaela K. (52), Přerovsko.

0 0 hlasy
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
sdílejte článek
Související články
Myslela si, že za její problémy může to, jak vypadá a chtěla to řešit. Brala jsem jako přízeň osudu, že jsem v partnerském životě našla toho pravého velmi brzy. Byl vlastně mojí první láskou a jsme spolu dodnes. Přála jsem to samé svým dětem. Vyplnilo se to ale jen napůl. Syn si našel hodnou dívku, […]
Jednoho dne mě dostihlo tajemství, které se mě přímo týkalo. Nemohla jsem s ním ale už nic dělat. Telefon mi v kanceláři zvonil často a když jsem ho v ten osudový den zvedala asi podvacáté, měla jsem za to, že půjde o pracovní záležitost. Tentokrát se ale jednalo o hovor, který změnil můj život. V […]
Naše procházka měla nečekanou a podivnou zastávku. Před několika lety v létě jsem jela navštívit na Šumavu svoji sestřenici Magdu. Bydlela v malé vesnici, obklopené lesy. Netušila jsem, jakou tajemnou a strašidelnou příhodu tam prožiji. Pes se choval podivně Bylo krásné počasí a tak jsme se vydaly na delší procházku. Doprovázel nás Magdin pes Ferda. Prošly jsme […]
Nerozešly jsme se zrovna v dobrém a ona mi to chodila připomínat. Dlouhá léta jsme byly s Helenou dobrými kamarádkami. Seznámily jsme se už v mém prvním zaměstnání, kde byla mojí šéfovou. Bylo jí o šest let více. Zjistily jsme, že máme hodně podobný pohled na svět. Podnikaly jsme různé dámské jízdy, radily jsme si […]
reklama
Partnerské vztahy
Umíte s klidem uznat svou chybu?
Dokázat přiznat vlastní omyl není snadné. Vyžaduje to ochotu přijmout fakt, že nejste dokonalá a splést se může každý. Jenže pro někoho to je dost hořká pilulka. Všichni děláme chyby a děláme je pravidelně. Nikdo není dokonalý, ale přesto se o to neustále snažíme a chceme tak před okolím aspoň vypadat. Jakmile se ale ukáže, že jste něco nedopatřením […]
Když děti odcházejí
Přišel čas, kdy děti dospěly a odcházejí zařídit si život po svém. To je pro nás maminky zlomová chvíle, kdy se v nás pere směs emocí. Jakých chyb se při tom vyvarovat? Kdysi to bylo snadné. Věděla jste, kdy mají hlad, kdy jsou ospalé, kdy potřebují pohladit. Stačilo jedno objetí a pohádka na dobrou noc. A dnes? Stojíte před dospělým člověkem, […]
Odpustila jsem jim, už kvůli sobě
Rodiče nedokázali vydýchat, že jsem jako velmi mladá otěhotněla. Když mě táta vyhodil z domu, myslela jsem, že už s nimi nikdy nepromluvím. Měla jsem úplně obyčejné dětství, žádný život v luxusu, ale ani nic tragického. Máma učila na základce, táta pracoval v dílně. Měli jsme malý domek na okraji města a já jsem si žila celkem spokojeně. Rodiče jsem měla […]
Žít spolu a přitom se nezbláznit…
Možná už víte, že romantika nevoní jen po růžích. A proto máte vztah, který něco vydržel. A také přetrpěl. A který možná potřebuje zase trochu oprášit. V mládí je vztah jako rozjíždějící se vlak – všechno je nové, rychlé, vzrušující. A po letech? Váš vztah je jako vlak, kde dobře znáte stanice. A tak už víte, co nedělat, aby to celé nevykolejilo. Důvěra […]
Cestování
Bardějov milovala i císařovna Sissi
Slovenské Bardejovské Kúpele patřily vždy mezi nejvýznamnější lázně Evropy. V tomto krásném městečku zažijete magickou atmosféru dávných dob i báječný relax. Toužíte navštívit Slovensko a užít si naplno přírodní krásy našich východních sousedů? Ta nejzajímavější místa najdete v oblasti, které se říká Šariš. V tomto kraji na východě Slovenska v Nízkých Beskydách v krásné panenské přírodě, leží jedny z nejvýznamnějších lázní Evropy. První […]
Vydejte se po stopách starých šlechtických rodů
Chystáte se i letos na výlet po českých hradech a zámcích? Naplánujte si návštěvu míst, která vám připomenou ty nejkrásnější historické romány, a nechte se unášet atmosférou starých dobrých časů, které měly své kouzlo. Křivoklát – Na Křivoklát za Lucemburky Hluboké lesy kolem řeky Berounky sloužily kdysi jako lovecký prostor pro české krále z rodu Lucemburků. Stejně tak také […]
Ráj pro milovníky slunce a historie – objevte Omán
Arabský Omán každoročně láká na příjemně teplé klima, bohatou kulturu a k tomu služby opravdu na úrovni. Ne nadarmo se mu říká Švýcarsko Středního východu. Pojďme se s ním seznámit blíž. Nechte se pozvat do Ománu, země sultánů a princezen. Jeho hlavním městem je Muscat a leží ve východním cípu Arabského poloostrova. Už roky se řadí mezi dvacet nejbezpečnějších zemí na světě, a v rychlosti rozvoje […]
Zillertal je ráj pro požitkáře
V létě je oblíbeným cílem jak pro dobrodruhy, tak pro ty, kdo hledají odpočinek, oázu pro duši a hlavně klid uprostřed krásné alpské přírody. Malebné Zillertalské údolí je v létě ideálním místem dovolené pro každého, kdo miluje přírodu. Kde tento alpský klenot, který je přírodním parkem, leží? Na západě Rakouska v Tyrolsku. Pokud vyrazíte autem, pak vede […]
Krása a zdraví
Kropenatá jako slepička
Konečně zase můžeme nosit krátké rukávy nebo šaty či topy s úzkými ramínky. Tím ovšem vystavíme své paže nejen slunci, ale i pohledům okolí. Co ale dělat, když se na nich najednou objeví drobné červené nebo bílé pupínky? Mohu se objevit také na zádech nebo stehnech, tam se ale lépe schovají. I tak jde o nepříjemný problém, kterého se […]
Proč jsou mořské víly tak krásné?
Víte, že mořské řasy jsou úžasná kosmetika? Obsahují množství vitaminů, minerálů, aminokyselin a bílkovin, které vyživují pokožku. Přírodní poklad  Mořské řasy jsou možná nejprospěšnější a nejlépe dostupnou přírodní složkou pro péči o pleť. Jejich začlenění do běžné kosmetické rutiny je totiž stejně přínosné jako jejich zařazení do jídelníčku. Některé druhy mořských řas regulují tvorbu kožního mazu, jiné snižují počet bakterií, […]
Konec suchým a poškozeným vlasům!
Navraťte svým vlasům vitalitu a dejte sbohem roztřepeným konečkům! Přinášíme vám skvělé rady pro krásné a lesklé vlasy. Suché vlasy jsou následkem nesprávné funkce mazových žláz. Produkce mazu je nižší, až velmi nízká, v důsledku toho je vlas suchý, slabší a nemá schopnost vyživovat se po celé délce. Mezi příčiny patří často dědičnost, nevhodná vlasová péče, nevyvážený jídelníček a nedostatek […]
Když vás „chytí“ houser bez peří
Jedno ráno se ohnete pro ponožku a už se nenarovnáte. Ostrá bolest v bedrech, neschopnost se narovnat a pocit, že jste zestárla snad o dvacet let během pouhé vteřiny. Právě vás navštívil houser, odborně lumbago. Naštěstí to není konec světa, jen vaše záda potřebují dovolenou. Proč záda stávkují? Lumbago vzniká nejčastěji náhlým přetížením nebo špatným pohybem. Příčinou bývá svalový […]
Magický svět
Harmonie domova podle feng-šuej
Když se nám v životě nedaří, snažíme se najít z té šlamastyky cestu ven. Někdy stačí vnést víc harmonie do svého životního prostoru a vše se zlepší. Jak na to? Pomůže vám učení feng-šuej. Dobře uspořádaný prostor v bytě vyzařuje pozitivní vibrace, které vás podporují a dodávají vám energii. To ovlivňuje celý váš život (pocity, myšlenky, skutky, […]
Věčná síla barev v magii…
Ať už toužíte po nehynoucí lásce, finanční hojnosti, nebo pevnějším zdraví, barvy vám mohou posloužit jako cenný pomocník při magických rituálech. Každá barva totiž obnáší i svoji specifickou frekvenci. Jak můžete využít energii barevných tónů pro zlepšení života? Barvy v magii mají nekonečný a mnohdy nedoceňovaný potenciál.Propojením barev a jejich energie se můžete snadno napojit na to, […]
Snad jsem na pasece překročil bludný kořen
Babička mě poslala na sběr třezalky. Byla nemocná, a tato bylina měla největší moc právě tuhle noc za úplňku. Les voněl a všude bylo zelené moře, v jehož vlnách se koupal stříbrný měsíc. Byl v úplňku. Kráčel jsem po úzké pěšině a na cestu si svítil baterkou. Pod paží jsem měl zavěšený proutěný košík, ve kterém bylo zatím prázdno. Blížil […]
Z mikrospánku mě probral známý hlas
Chvátala jsem tehdy domů, navzdory velké únavě jsem jela jako o závod. Vtom jsem uslyšela povědomý hlas, jak na mě volá. Zabránil tak neštěstí. Nemyslela jsem si, že jsem natolik unavená, aby mi hrozil mikrospánek. Najednou se to ale stalo. Byl to zlomek vteřiny, a já spala. V jízdě na dálnici… Náhle jsem spatřila tvář mého mrtvého dědečka, […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Classics Vintage Rally Healey: Výjimečný model ve třech variantách
iluxus.cz
Classics Vintage Rally Healey: Výjimečný model ve třech variantách
Po dvou letech čekání se vrací legenda. Roku 2025 uvádí Frederique Constant tři nové varianty proslulé řady Vintage Rally Healey – bezprecedentní nabídku, která reaguje na nepřetržitou poptávku trvají
Příznaky leukemie nezná 90 % lidí, ukazuje průzkum
epochalnisvet.cz
Příznaky leukemie nezná 90 % lidí, ukazuje průzkum
Akutní i chronické leukemie patří mezi nádorová onemocnění krve a krvetvorby, pro která v současnosti neexistuje screeningový program zachycující nemoc v široké populaci. Na leukemii však může poukázat běžné vyšetření krevního obrazu – ať již v rámci pravidelných preventivních kontrol u praktického lékaře, nebo v případě příznaků. Důležitým předpokladem je, aby pacient určité symptomy rozpoznal
Ikonický styl Visionnaire v Indii
rezidenceonline.cz
Ikonický styl Visionnaire v Indii
Když indická realitní společnost BPTP svěřila vybavení interiérů svého projektu, postaveného v Novém Dillí, světoznámé italské značce Visionnaire, šlo vlastně o zakázku obdobnou modelům haute couture. Prototyp Villy Visionnaire v komplexu, který na rozloze téměř jednoho hektaru vyrostl v předhůří Aravalli Hills, byl míněn jako inspirace pro zájemce o pořízení domu snů. Představuje vysoce funkční
Vyzkoušeli jsme: Tablety, nebo gel?
panidomu.cz
Vyzkoušeli jsme: Tablety, nebo gel?
Kdo nemá myčku, nepotřebuje ji. Kdo si ji jednou pořídí, už si život bez ní nedokáže představit. Patříte ke druhé skupině? Pak možná řešíte další dilema, jaký přípravek na mytí nádobí použít. Nabídka na trhu je bohatá, ale v zásadě nejčastěji volíme mezi práškem, tabletami a gelem. Pomiňme prášek, mnoho spotřebitelů ho odmítá s tím, že se
Žid ve službách Himmlera psal o svatém grálu
historyplus.cz
Žid ve službách Himmlera psal o svatém grálu
„Měl byste se zachovat čestně,“ vyštěkne na Ottu Rahna důstojník SS. Výzkumník, který se znelíbil nacistické elitě, ví, co to znamená. Krátce po nepříjemném rozhovoru se vydává do tyrolských Alp, na poslední procházku ve svém životě.   Už v době vysokoškolských studií Němce Ottu Wilhelma Rahna (1904‒1939) nadchnou zmínky o katarech. Sami příslušníci středověkého náboženského
Krémová polévka z cukety
tisicereceptu.cz
Krémová polévka z cukety
Výtečná krémová polévka z cukety doplněná sýrem zachutná nejen těm, kdo mají husté polévky v oblibě. Potřebujete 1 cuketu 1 cibuli olej 1 mrkev 2–3 brambory 2 stroužky česneku 1 l vývaru
To poslední léto, kdy jsem byla ještě malá
skutecnepribehy.cz
To poslední léto, kdy jsem byla ještě malá
Básník tvrdí, že láska kvete jen jednou v žití. Ve svých sedmnácti letech jsem tomu uvěřila a domnívala jsem se, že se za Ladislava, svou první lásku, určitě provdám. Byla to krásná doba. Sedmnáct let. Věk, kdy má člověk ještě iluze. Ve škole jsme probírali básníka Jaroslava Seiferta, který hlásal, že jen jednou kvete v roce máj, jen jednou
Nezapomínejte na sebe: Selfcare není rozmar, je to nutnost přežití
epochaplus.cz
Nezapomínejte na sebe: Selfcare není rozmar, je to nutnost přežití
Kdo by to neznal? Kalendář přetéká úkoly, telefon vibruje každé dvě minuty a čas jen pro sebe vypadá jako mýtus z jiné dimenze. O to víc je ale péče o sebe důležitější… Selfcare, tedy péče o sebe, není rozmarem. Je to nutnost přežití v hektické době. Člověk není robot a fyzické i duševní zdraví si
Zajímavé putování k sochám Václava Levého
epochanacestach.cz
Zajímavé putování k sochám Václava Levého
Zakladatel moderního českého sochařství a učitel J. V. Myslbeka byl ve svém tvoření plodný. Jeho zajímavá díla naleznete v Česku i za hranicemi. V lese, ve skalách, na hřbitovech, v chrámech… Tvorba Václava Levého má široký záběr a zajímavé motivy. Lesní sochy Had, Harfenice a kaplička Začátek výletu si naplánujte v obci Želízy. Od koupaliště
Největší parazit s dotykovým displejem
21stoleti.cz
Největší parazit s dotykovým displejem
Vši, blechy a tasemnice lidstvo doprovázejí po celou evoluční historii. Avšak největším parazitem moderní doby není žádný krev sající bezobratlý, nýbrž elegantní zařízení se skleněnou obrazovkou, navr
Využívá Klepla milenka?
nasehvezdy.cz
Využívá Klepla milenka?
Herec Bob Klepl (67) rozhodně nesedí doma v bačkorách. Svěřil se, že má přítelkyni kterou ale zatím skrývá před světem. kuloárech se šušká, že má po svém boku další výrazně mladší partnerku, ale vz
Optimistická jeskyně: Ukrajinské podzemní bludiště krystalových zázraků
enigmaplus.cz
Optimistická jeskyně: Ukrajinské podzemní bludiště krystalových zázraků
Na západní Ukrajině, ukryta pod tenkou vrstvou sádrovce, leží Optimistická jeskyně – skutečné podzemní bludiště, které se pyšní stovkami kilometrů složitě propojených chodeb. Tato jeskyně, objevená te
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz