Vztah s výrazně mladším mužem prozářil můj život, i když mu nedávali šanci.
Obecně platí, že se na velký věkový rozdíl ve vztahu lidé dívají spíše s podezření nebo dokonce s nechutí. Také jsem kdysi měla podobný pohled na věc. Některé věci ale musíme prožít na vlastní kůži, abychom zjistili, že láska se na věk neohlíží.
Rozvod proběhl v klidu
První roky mého manželství byly celkem v pohodě. Cítila jsem se šťastná, měla jsem partnera, o kterého jsem dost stála, narodily se nám rychle po sobě dvě děti.
Jak ale čas utíkal, uvědomovala jsem si, že je tu také spousta věcí, které mě a mého muže rozdělují.
Postupně jsme se odcizovali a vztah jsme nakonec udržovali už jen kvůli dětem. Věděla jsem, že takových manželství je hodně. Lidé zjistí, že už si nemají co říct a jsou spolu hlavně ze setrvačnosti.
Rozvedli jsme se v době, kdy děti chodily na střední školu. Všechno se odehrálo v naprostém poklidu, jednalo se o předem plánované kroky. Manžel se odstěhoval, ale na děti dál přispíval a udělal by pro ně cokoliv. Já jsem přemýšlela, co dál se životem. Sama jsem zůstat rozhodně nechtěla.
Poněkud zbrkle jsem si začala s prvním mužem, který o mě projevil zájem. Bohužel jsem zanedlouho zjistila, že je ženatý. Zkoušela jsem štěstí i na seznamkách, ale nikdo mě tam nezaujal. Jsem životní optimistka a tak jsem věřila, že někoho přece jen najdu. A nemýlila jsem se.
Zaujal mě okamžitě
Firma, kde jsem pracovala, pořádala vždy na závěr roku večírky, kterých se zúčastňovali i lidé z jiných poboček. Znamenalo to pro mě pokaždé vidět spoustu neznámých tváří. Jedna z nich mě zaujala. Patřila mladému muži, který se mi hodně líbil.
Zamilovala jsem se na první pohled, ale hned jsem se v duchu okřikla, ať neblázním. Já byla pětačtyřicátnice a dotyčný objekt mého zájmu musel být tak o dvacet let mladší. Nikdy bych si bývala netroufla oslovit ho. On ale zaregistroval, jak se na něho dívám a přišel za mnou.
Představil se mi jako Filip. Začali jsme si povídat a já vnímala, jak přes velký věkový rozdíl mezi námi funguje chemie. Ukázalo se, že máme spoustu společných zájmů a podobný vkus na hudbu i na filmy.
Filip mi řekl, že by se se mnou chtěl vidět i jinde než na společenské akci. Váhala jsem, ale pak jsem souhlasila. Nepředstavovala jsem si to ovšem jako rande, spíš takové přátelské posezení. Jenže rande to nakonec bylo.
Jsme spolu navzdory pochybnostem
Filipovi bylo o devatenáct let méně, než mně. Náš vztah jsem proto nejprve před svým okolím tajila. Nechtěla jsem poslouchat hloupé řeči. Filipovi to bylo jedno, protože byl svobodný a nezávislý.
Jak se náš vztah upevňoval, tak nakonec přece jen došlo na to, že se všechno prozradilo.
Reakce byly takové, jaké se daly čekat: někdo se posmíval, někdo mi prorokoval rychlý konec a nejbližší přátelé mi fandili. Důležité pro mě bylo, jak Filipa vezmou syn a dcera. Protože jsem ale vychovala tolerantní děti, nic se mi nesnažili vymlouvat.
Ani oni si však zřejmě nemysleli, že můj vztah s o tolik mladším mužem vydrží. Ještě po dvou letech od mého sblížení s Filipem jsem slýchala samé skeptické řeči. Já ale už svého nového partnera znala tak dobře, že jsem si jím byla jistá.
Dnes jsme spolu přes jedenáct let a stále máme vztah bez problémů. Brát se nebudeme a Filip je smířený i s tím, že nebude mít potomky. Nebrání nám to však v tom, abychom každý náš společný den neprožívali jako malý zázrak.
Iva L. (57), Praha