Jen těžko jsem si dokázala představit, že se jednou můj jediný syn zamiluje a vylétne z rodného hnízda. Když se tak stalo a našel si podstatně starší přítelkyni, která navíc touží po dítěti, zhroutil se mi celý svět.
Vždy jsem si přála velkou rodinu. Chtěla jsem tři děti a asi jako každá žena skvělého manžela. Netoužila jsem po luxusu, dovolených nebo nádherném domě, ale hlavně po rodinné pohodě a klidu.
Prvním krokem k uskutečnění mého snu bylo, že jsem si našla skutečně skvělého chlapa.
Vašek byl pracovitý, vtipný, laskavý, a navíc ještě velmi pohledný. Začátky byly samozřejmě plné vášně a zábavy, ale protože jsme to měli oba v hlavě srovnané, velmi brzy došlo i na svatbu. Jediné, na čem jsme se ale s Vaškem neshodli, byly děti. Zatímco já toužila po velké rodině, Vaškovi by stačil jeden potomek.
Byl to pro mě velký problém, ale zase jsem věděla, že o tak skvělého muže nechci přijít. V hloubi duše jsem doufala, že si to třeba po narození prvorozeného rozmyslí. Když přišel Kubík na svět, moje srdce bylo plné lásky.
V tu chvíli jsem si uvědomila, jak mohu být vděčná za to, že ho mám, a ostatní nechala na osudu.
Nakonec jsme si tedy další děti nepořídili, ale nevadilo mi to. Soustředili jsme se na to, abychom z Kuby vychovali slušného muže, což se nám také podařilo.
Bylo pro mě těžké si představit, že přijde den, kdy nám představí nějakou vážnou známost, a já svým způsobem vlastně přijdu o jeho lásku.
Věděla jsem, že se s takovými pocity potýká každá matka, a doufala, že se s tím dokážu vyrovnat. Když ale tento den nastal, bylo to, jako by mi někdo vrazil do srdce nůž.
Málem jsem omdlela mezi dveřmi
Byla jsem nějak připravená na to, že si přivede mladší slečnu, se kterou začnou pozvolna budovat vztah a ještě i užijí života. Když jsem ale spatřila, že vedle mého dvaadvacetiletého chlapečka stojí paní, které je určitě pětatřicet let, byla jsem v šoku. Ten večer jsem si myslela, že mě snad odveze záchranka.
A brzy mělo být ještě hůř. Zjistila jsem, že se ona dáma jmenuje Hedvika a je to Kubova kolegyně. Možná jsem naivně čekala, že za mnou Hedvika přijde a nějak mě uklidní s tím, že ví, že je o hodně starší, ale že se moc milují a nebude na Kubu s ničím tlačit.
To se ale nestalo, naopak z ní zářilo sebevědomí a pýcha, že ulovila mladšího kluka.
Už když se mi Kuba narodil, zařekla jsem se, že mu nebudu kecat do života. V tuhle chvíli jsem se ale neudržela, a hned druhý den si s ním o tom promluvila.
Vychovali jsme ho slušně, takže se na mě nijak neurazil, jen mě ujistil, že je šťastný, a to mi v tu chvíli stačilo. Po pár měsících ale začala Hedvika na Kubu tlačit, že by chtěla mít dítě.
Syn byl chvíli na vážkách, ale nakonec řekl, že pro ni udělá cokoli. A tak se také stalo. Přišla na svět krásná holčička Kačenka a její rodiče se v ní pochopitelně vidí. I já Kačenku zbožňuji, jenže její matce stále nemůžu přijít na jméno. Snáším ji jen kvůli vnučce a milovanému synovi.
Kamila E., 53 let, Karlovy Vary