Dlouhá léta jsem byla svobodnou matkou a vztahy mi nevycházely.

O svatbě jsem prý snila už jako malá holčička, alespoň tak mi líčila jednu příhodu z dětství moje matka. Prý jsem ve školce nakreslila neumělý obrázek, kde jsem měla být já jako nevěsta a chlapeček, který se mi líbil, jako ženich.

Moc jsem si na to už nepamatovala, ale jak se znám, asi to byla pravda. Každopádně jsem tenkrát neměla tušení, jak strašně dlouho budu muset ve svém životě na opravdovou svatbu čekat!

Chodil i s jinou dívkou!

V osmnácti letech jsem se šíleně zamilovala do Tomáše. Připadlo mi, že jsme si opravdu souzeni a nikoho dalšího už nemusím hledat. Tomáš byl na rozdíl od svých vrstevníků vyrovnaný a slušný. Pocházel i z dobré rodiny. Brzy jsme se sblížili i intimně.

Pak jsem zjistila, že jsem v jiném stavu. Měla jsem z toho spíš radost, brala jsem to jako potvrzení naší lásky. Přišel ovšem šok. Tomáš mi sdělil, že se rozcházíme kvůli jiné dívce.

A než jsem mu stačila sdělit radostnou novinu, oznámil mi, že si jí bude muset vzít, protože s ní čeká dítě.

Prozradila jsem mu tedy v slzách, že jsem s ním rovněž těhotná. Jeho verdikt byl nemilosrdný: mám prý jít na interrupci, jeho rodiče to zaplatí. Peníze jsem odmítla, ale zákrok jsem měla v úmyslu podstoupit.

Gynekoložka mi to ale vymluvila, protože tu bylo riziko, že znovu už bych otěhotnět nemusela. Rozhodla jsem se tedy stát se svobodnou matkou. Tomáš platil alimenty a tu druhou dívku si skutečně vzal. Měl šťastnou rodinu, zatímco já byla sama s malým synkem.

Jedno zklamání za druhým

Roky utíkaly a já si připadala, že pro mě na světě snad není nikdo vhodný. Bylo strašně těžké hledat partnera s malým dítětem. Pokud už jsem něčí zájem upoutala, dopadlo to stejně nakonec špatně.

Jeden z mých dočasných partnerů brzy zjistil, že nedokáže vykonávat roli náhradního otce.

Jiný měl v úmyslu se rovnou sestěhovat, ale já jsem včas pochopila, že hledá vlastně jen služku do domácnosti a milenku v jedné osobě. Další muž byl sice starší, ale hodný, měl však slabost, která byla neodpustitelná: hodně pil alkohol.

Jakmile jsem zjistila, že je mu pití milejší než vztah, rázně jsem vše ukončila. Nejvíce naděje jsem vkládala do vztahu s Adamem. Ten neměl žádnou z chyb, kvůli kterým jsem nemohla být s jeho předchůdci.

Nepil alkohol, bral vztah jako rovnoprávnou záležitost a bral ho i můj syn, který už přicházel do puberty.

Dávala jsem nám oběma dostatek času, nechtěla jsem nic zbytečně uspěchat. Po nějaké době přišla řeč na svatbu. Začali jsme o ní mluvit docela vážně a pak ji i plánovat. Romantické představy, jak si mě někdo povede v bílých šatech, jsem už dávno neměla.

Stačil mi malý, skromný, ale hezký obřad. K němu ale bohužel nedošlo. Právě v den, kdy jsme se rozhodli pro konkrétní termín a šli si ho rezervovat, potkali jsme na ulici ženu, se kterou Adam chodil přede mnou.

Vyšlo najevo, že svůj vztah nemají ještě zcela dořešen a že na obou stranách stále jiskřička hoří. K rezervaci termínu už nedošlo, odmítla jsem Adamovo vysvětlování a v slzách se smířila s rozchodem.

Ideál z internetu

Po této zkušenosti jsem už vztahy přestala navazovat. Našla jsem si „kamaráda s výhodami“, syn se přestěhoval do Prahy, kde studoval a našel si přítelkyni. Překročila jsem čtyřicítku a byla smířená s tím, že se nikdy nevdám. Naštěstí pro mě měl osud v záloze ještě jeden vztah.

Začal povídáním na internetu, pokračoval osobním setkáním a po půl roce skutečně skončil ve svatební síni. Dostala jsem se do ní až ve svých pětačtyřiceti letech po složité životní cestě, ale nelituji toho. Ten konečný cíl za to stál, a vlastně i dnes, deset roků poté, pořád stojí!

Zdena L. (55), Litoměřice