Smířit se s tím, že můj syn nechce založit rodinu, pro mě bylo velice těžké. Abych o ně nepřišla, musela jsem zatnout zuby a nepředhazovat jim stále, že bych si přála vnoučata.

Je jasné, že každá maminka své děti miluje, jak jen nejlépe umí. Pro mě byl život samoživitelky s dvěma kluky opravdu složitý, ale za pomoci mých rodičů a kamarádů jsme vždy měli vše, co jsme potřebovali.

Ale hlavně jsme si díky tomu vytvořili neuvěřitelné pouto, které nás doprovází až dodnes.

Kluci by pro mě udělali první poslední, a cokoli potřebuji, stačí zavolat a jeden z nich ke mně „nakluše“. Nicméně pro mě bylo poměrně těžké se s nimi naučit fungovat v době, kdy si oba našli partnerky, jejich současné manželky.

Raději procestují svět, než aby měli děti

To víte, jako maminka jsem si moc přála, aby měli kluci ženy, které se o ně postarají, jsou hodné, čistotné a budou „rodinný typ“. Proto mě velmi mrzelo, když jsem se dozvěděla, že partnerka mého staršího syna Honzy nechce děti. S tím jsem se ze začátku nedokázala vyrovnat.

Klára, jak se jmenuje, je letuška a nejdůležitější je pro ni užívání si života. Rozumím tomu, že je ještě mladá a má pocit, že ji nic nezastaví. Navíc Honza je s ní šťastný, dokonce si pořídili byt ve Španělsku, kde většinu času žijí.

Jsou neustále někde na cestách, objevují svět a vlastně bych měla být šťastná, že je spokojený.

Nevím, jak by reagovaly jiné maminky, ale mně to nedalo a snažila jsem se do tématu dětí každou jejich návštěvu trochu rýpnout.

Když už jsem ale poznala, že je to Kláře opravdu nepříjemné, řekla jsem si, že už to nechám být a budu si o tom povídat jen se synem.

U druhého syna se mi snad poštěstí

Několikrát jsem mu promlouvala do duše, že děti jsou sice starost, ale neuvěřitelná radost a láska, která je bude provázet až do konce života.

Bohužel s ním nic nehnulo a děti prý pro něj nejsou prioritou, zatímco partnerka na celý život, se kterou si neuvěřitelně rozumí, ano.

A tak naše diskuse o mých případných vnoučatech skončily. I já si přece přeji, aby můj syn byl šťastný, ať už to štěstí vypadá jakkoli. Vždyť nakonec mám ještě Adama, který se svou manželkou plánuje děti v následujících dvou letech.

Tak snad se na mě usměje štěstí a stanu se babičkou, po čemž toužím tak jako po ničem jiném.

Edita O., 59 let, Ostrava