Za naši snahu zaplatil bohužel někdo jiný tvrdou daň.

V naší kanceláři jsme byly čistě ženským kolektivem. Většina z nás měla partnera nebo manžela. Jedinou výjimkou byla Eva. Ta se před časem rozvedla a nedařilo se jí najít vhodného přítele. Byla z toho smutná a trápila se, takže jsme se rozhodly s tím něco udělat.

Naše snaha měla úspěch

Eva byla neprůbojná a sama moc aktivity neprojevovala. S kolegyní Martinou, která byla současně moji nejlepší kamarádkou, jsme za Evu začaly podávat inzeráty. Nevěděla o tom. Odpovědi mužů nás ale většinou zklamaly, nikoho z nich bychom Evě nepřáli.

Musely jsme na to jít jinak. Protože jsme pracovaly ve státním úřadu, kam chodila spousta lidí, snažily jsme se upoutat pozornost některých z nich na Evu.

Nebylo to jednoduché, ale občas se nám některého návštěvníka úřadu podařilo zmanipulovat tak, aby se šel na naši kolegyni podívat.

A pak se to stalo. Úplně jasně jsme viděly, jak mezi jedním z těch mužů a Evou přeskočila jiskra. Protože dotyčný nebyl žádný nesmělý typ, neměl problém Evu oslovit. Dál už jsme všemu nechaly volný průběh.

Za pár dní bylo všechno jasné, když jsme viděly, jak ten muž čeká na naši kolegyni dole v recepci a ona se do něho zavěsila. S Martinou jsme jen doufaly, že jí neřekne, jak jsme ho k ní „navedly“. Problém přišel ale z úplně jiné strany.

Čekalo nás smutné odhalení

Znaly jsme se samozřejmě i s pracovnicemi z vedlejších kanceláří. Jednu z nich, Alici, jsme najednou vídaly uplakanou. Martině se pak svěřila s problémem: její sestra má před rozvodem, protože švagr si našel milenku.

Prý se dokonce jedná o někoho z našeho úřadu. V tu chvíli nám zatrnulo, protože nás napadlo, že by se mohlo jednat právě o toho nového Evina přítele. Ukázalo se bohužel, že v tomto směru jsme se nemýlily.

Nic už se ale nedalo vrátit zpátky. Nechtěně jsme tak vlastně zavinily rozpad jedné rodiny. Dodnes si to vyčítám, i když je Eva za toho muže už řadu let šťastně vdaná…

Dagmar L. (57), Olomouc