Kamarádce jsem dobře radila, aby se nepouštěla do vztahu s notorickým nevěrníkem. Sama jsem se ale této své rady nedržela…
Jak snadno se dávají rady do života, když je člověk nezúčastněná osoba! Jak hezky se to radí, když sami nejste ve stejné situaci… Kamarádka Anežka byla odjakživa magnet na problémové muže. A když se zamilovala do číšníka z naší oblíbené restaurace, varovala jsem ji.
Obě jsme věděly, jak nevalnou má pověst. „Je to sukničkář, Anežko,“ opakovala jsem. Ona ale měla na očích růžové brýle a uhrančivý pohled číšníka Franty pro ni byl tehdy pádnějším argumentem, než dobré rady její kamarádky. Začali spolu chodit.
Já to říkala
Netrvalo ale dlouho a Anežka se ke mně přiřítila s uplakanýma očima. Bylo mi jasné, odkud vítr vane. Nepřekvapilo mě to. „On si našel jinou,“ vzlykala a já se držela, abych neřekla tu větu, která se nabízela: „Já jsem to říkala!“
I když jsem měla chuť jít za Frantou a pořádně mu vyčinit, nakonec jsem si to odpustila. Čas všechny rány zahojil. Uběhlo pár let a Anežka se dokonce vdávala. Dřív než já, a za muže, kterého jsem jí „schválila“ okamžitě.
„To je konečně chlap pro tebe,“ říkala jsem Anežce na rozlučce se svobodou. A právě ten večer nám následně přichystal jedno velké překvapení. Vyrazily jsme na diskotéku a co čert nechtěl, potkaly jsme tam známou tvář – Frantu, který obsluhoval za barem.
Byl to paradox. Náhoda. Měly jsme ale tehdy tak dobrou náladu, že jsme se s Anežkou rozhodly hodit staré křivdy za hlavu, a dokonce jsme si s ním přiťukly na usmířenou. Co jsme si, to jsme si!
Podvede i tebe!
Dámskou jízdu jsme si užily a já si nemohla nevšimnout, jak často ke mně dopadaly Frantovy pohledy. Několikrát jsem se střetla s jeho uhrančivýma očima a v tu chvíli jsem pochopila, čemu před lety Anežka podlehla, navzdory mému varování.
Před tím jeho pohledem jsem najednou nedokázala varovat ani sebe. A o měsíc později jsem musela sama sobě, ale i mé nejlepší kamarádce přiznat, že jsem se do něj zamilovala. „Zbláznila ses? On podvede i tebe!“ Varovala mě šokovaná Anežka. Ale nezastavila mě.
Šla jsem po hlavě do vztahu s Frantou. Anežka mi dala své požehnání. Věřila jsem, že tentokrát to bude jiné. Že s ním můžu být šťastná. A naštěstí jsem se nespletla.
Všichni jsme se za ty roky změnili a i Frantovi došlo, o čem život je a s kým chce být. Pět let po Anežčině svatbě jsme před oltářem stanuli i my dva a za pár týdnů oslavíme s Frantou dokonce stříbrnou svatbu.
Jarmila (55), Vysočina