Člověk se nikdy nemá vzdávat touhy po štěstí. Přijít za ním může v jakémkoliv věku.

Poměrně často se stává, že si starší pán najde mladou slečnu, málokdo si ale položí otázku, co pak bude s jeho bývalou partnerkou. V lidech je jakoby stále zakořeněna představa zralé ženy, která má již déle po boku manžela.

Pravda je však taková, že právě po odchodu dětí z domova, případně po dlouhodobější nespokojenosti v manželství či po provalení nevěry manžela se právě ženy v pozdním středním věku stávají opět svobodné.

Když toto období žena využije k tomu, aby se věnovala sama sobě – po letech péče a odpovědnosti za domácnost, děti a manžela – je na nejlepší cestě k tomu, aby našla nejen sama sebe, ale i nového partnera.

Je třeba zahodit předsudky a nemyslet si, že všichni jsou už zadaní, neboť právě možná už zadáni nejsou.

Už jsem přestávala věřit

Láska zkrátka není jen pro mladé. Kvete opravdu v každém věku a narazit na ni můžete třeba i v obchodním centru. Nevěříte? Já už několik let prožívám nečekané štěstí. Bylo mi tenkrát už skoro k padesátce, sedm let jsem byla rozvedená.

Nedoufala jsem v nějaký nový vztah, na to jsem byla příliš velkou realistkou. Pak jsem poznala Radomíra. Jednalo se skutečně o náhodu, vážně jsem nikoho nehledala. Přiznám otevřeně, že po rozvodu jsem si řekla: vztahů mám až po krk.

Když se syn vydal svou vlastní cestou, můj exmanžel a já jsme rychle zjistili, že po 18 letech manželství si už nemáme víc co říct. Rozvod nebyl vůbec nijak snadný, avšak kvůli svému muži jsem už tehdy neměla důvod plakat.

Proto jsem se do nepoznaného světa singles vrhla celkem uvolněně. Považovala jsem to za skvělé, vyzkoušet něco nového…

Život bez partnera

Začala jsem chodit na kurz malování, španělštiny, vstoupila jsem do pěveckého sboru v kostele a našla si místo v knihkupectví. Tam jsem poznala spoustu lidí. Byly to však většinou ženy, se kterými jsem leccos podnikala.

Poznala jsem i temnou stránku života o samotě. Bylo to zvláštní být po večerech sama. Takové situace jsem neznala. Musela jsem si nejprve na to zvyknout, jak se žije bez partnera. To byly momenty, během kterých jsem si vysnila velkou lásku.

Chtěla jsem ještě cítit chvění v podbřišku, tak jako kdysi. Avšak jak k tomu mělo dojít, když jsem za sebou už měla více než polovinu odžitého života? Najít novou lásku v mém věku je těžké. Myslela jsem si, že velká většina mužů je už dávno zadaných.

Občas jsem se s nějakým mužem setkala. Moje přítelkyně se neustále pokoušely dát mě s někým dohromady. Jedna dokonce za mě podala inzerát do novin.

Okouzlení na první pohled

A pak jsem narazila na Radomíra, do slova a do písmene. Procházela jsem obchodním centrem, otočila jsem se za jednou výlohou a nechtěně do něho vrazila. Místo aby nadával, začal se tento vysoký a mírně prošedivělý pán usmívat a povídat si se mnou.

Jak později prohlásil, miluje ženy, které se umí prosadit a nemá s tím žádný problém, když převezmou iniciativu. Já jsem byla zcela okouzlena: šarmem, mužným hlasem, modrýma očima. Byla jsem z něj už na první pohled úplně mimo.

Zjistila jsem, že už jsem vůbec nevěděla, jak se flirtuje. Naštěstí jsem sebrala odvahu a pozvala Radomíra na kávu. Moje pozvání přijal. Při rozhovoru jsem se mimo jiné dozvěděla o jeho touze poznat novou partnerku.

Když se o pár hodin později naše cesty rozešly, oba jsme byli až po uši zamilovaní. Bylo to, jako bychom se znali už léta. Jako bychom celý život čekali na to, abychom konečně byli spolu. Cítila jsem to tak a když jsem to vyslovila, Radomír mi to potvrdil.

Po dvou letech jsme se vzali. Opravdová láska pro mě přišla sice později, avšak v plné síle. Natrefit na toho pravého není snadné v žádném věku, ale naděje je tu vždy. Hlavně si třeba věřit a mít radost ze sebe i ze života!

Helena Z. (56), Ostrava